Friday, April 29, 2011

Část čtvrtá - dům se zlatýma očima

Hinemihi

je slavná budova, obřadní síň lidí Tohourangi ve vesnici Te Wairoa, která poskytla přístřeší mnoha ubohým duším v průběhu erupce. Marae, jak se v maorštině tyto prostory nazívají jsou duchovním a společenským centrem každého kmene. Mohl ho využít každý, kdo byl kulturou Maor (nejen původem) Obecně se v marae používala maorština, ale vysvětlení a překlad je dostupný pro účastníky, kteří neumějí maorsky. Doprovázena tradičními protokoly, jakákoliv důležitá událost se bude pravděpodobně odehrávat v marae. Ať už se jedná o oslavy, pohřby, svatby, souboje a kmenový soud. Dům je vybaven velkou 'jídelní' místností a jiným přislušenstvím nezbytné pro zajištění pohodlného pobytu hostí. V marae jsou autoritou starší lidé. Ti předávají mladým kulturní zvyklosti a tradice včetně legend, písní a umění řezby a tkaní.

Hinemihi byla postavena roku 1880, nyní se nachází v Clandon parku v Anglii. Jméno bylo převzato od Hinemihi, slavné předkyně kmene Nghati. Velmi málo marae nese jméno po ženě. Tato však byla velmi významnou postavou historie kmene.

Často se jí přezdívalo „Hinemihi se Zlatýma očima“ Turisté platili celý šilink za prohlídku tohoto Marae kde mince nahradily tradiční mušle v maorských řezbách.Nějakou dobu po výbuchu stála hluboko v na kámen ztuhlém bahně. Opuštěná stejně jako zbytek údolí Te Wairoa.

Roku 1891 nový guvernér hledal maorské řezby k zakoupení a je známo, že zakoupil budovu za 25 liber. Následně byla poslána a sestave v Anlii v Clandon parku, kde je dodnes.

Neslýchaný a zavrhovaný zvyk, který dal Hinemihi její přezdívku, vám popíšu v jednom z dalších článků :)

Část třetí - Te Paea, Průvodkyně Sophia

Hinerangi Sophia, známá také jako TePaea, byla hlavní turistický průvodce slavných teras na jezeře Rotomahana. Po jejich destrukci se stala průvodcem v oblasti Whakarewarewa, o které se dočtete v některém z následujících článků.

Sophia se narodila ve vesnici Kororareka (dnešní Russell) v rozmezí 1830 a 1834. Její matka Kotiro Hinerangi byla zřejmě z iwi Ngati Ruanui. (Iwi je klan, společenství lidí, zpravidla maorů) Kotiro byla pravděpodobně unesena v průběhu nájezdů iwi Nga Puhi. Provdala se za Alexandra Graye (Greye) skotského kováře, který se vylodil v Bay of Plenty roku 1827. Mary Sophia Gray byla pokřtěna Williamem Williamsem 4.srpna 1839 ve městě Kororareka. Sophia byla zřejmě vychována Charlottou Kempovou v misii Kerikeri než nastoupila na Wesleyanský přírodovědný institut v Three Kings v Aucklandu.

Velmi málo je známo o jejím prvním muži, jehož jméno se zachovalo jako Koroneho (Colenso) Tehakiroe. Oddáni byly s největší pravděpodobností roku 1851 a Sofie tvrdila, že spolu měli 14 dětí. S druhým manželem (Hori Taiawhio, oddáni 1870) přišla do Te Wairory na březích jezera Tarawera. Měli spolu 3 děti.

Zde se Sophia stala průvodkyní. Turisty provázela 16 let před výbuchem. Byla vzdělaná, mluvila čistou angličtinou, stejně jako maorštinou. Znala historii území i maorské legendy, měla živý smysl pro humor, byla výbornou organizátorkou a vypravěčkou. Získala si pověst inteligentní a znalé průvodkyně, filozofky a přítelkyně tisíců návštěvníků, kteří měli dostatek štěstí a mohli využít jejích služeb. Současné popisy tvrdí, že měla neobyčejné výjimečně jemné rysy i hlas, vznešené a hrdé vystupování, lehce orlí nos, havraní vlasy a velké temné oči, rty měla ne plně tetované. Fotky z pozdějšího věku od fotografa C. F. Goldieho jen potvrzují její vyjímečnost.

Roku 1896 se stala správkyní termální oblasti Whakarewarewa. Zde za své působení provedla mnoho členů královské rodiny. Přesvědčila a podpořila mnoho místních žen z Tuhourangi , aby se staly průvodkyněmi a pomohla průvodcovství upevnit jako lukrativní zdroj obživy pro mnoho žen. Významně se angažovala v novozélandské Women's Christian Temperance Union – více méně feministické sdružení s převážně (avšak nejen) zaměřené na boj proti vlivu alkoholu na rodiny. Je to druhá největší stále aktivní ženská organizace na světě. Sophia se stala prezidentkou pro území Whakarewarewa roku 1896 a ve Whakarewarewě také zemřela, 4. prosince 1911.

Část druhá - Růžové a bílé terasy

Růžové a bílé terasy

neboli Otukapuarangi (fontána oblačného nebe) a Te Tarata (potetovaný kámen)
Tento přírodní zázrak byl zničen osudnou erupcí Mt Tarawery.
Místo bylo mnoha lidmi přezdívané Osmý div světa a bylo jedním z historicky prvních turisticky navštěvovaných míst na NZ.
Představte si týdny cestovat po moři k břehům Nového Zealandu a pak týdny na voze a koni, než se konečně dostanete k celosvětově proslaveným terasám. Terasy musely být skutečně zážitek. Návštěvníci cestovali většinou z Aucklandu či Russellu parníkem do Taurangy. Nasledovala cesta na koni do Ohinemutu, ke břehům jezera Rotorua. Odtud se vyrážela 'hromadná organizovaná výprava' do maorské vesnice Te Wairoa. Ano správně. Výprava vedená prvními turistickými průvodci! Samozřejmě se jednalo o maorské průvodce. Mnozí z místních maorů se živili na plný úvazek jako turističtí průvodci a nespočet dalších prodávali své výrobky, jídlo, znalosti... Vesnici Te Wairoa umístění přineslo – kromě zkázy - také velkou slávu a relativní prosperitu, dokonce v této maličké vesničce stál hotel pro evropské a zámořní turisty.
Z Te Wairoa následovala dvouhodinová plavba kánoí. Odtud už musel každý po svém. Ošidná chůze po velmi úzkých šíjích, které oddělovaly bažiny jezer Rotomahana a Tarawera je konečně dovedla k legendárním terasám.
Te Tarata , Bílé terasy, byly ty větší. Pokrývaly 7 akrů, a klesaly z neuvěřitelné výšky 30ti metrů! A rozvětvovaly se na úpatí do 240ti metrů.







Otukapuarangi , Růžové terasy, byly nižší a menší, využívané turisty i maory jako lázně. Vetšinou tedy nejnižší patra, kde byla voda vlažná. Přírodní schody vedly k cca 3 metry hlubokým bazénkům, přírodně plněným přízračně čistou modrou vodou. Z těchto překrásně blyštivých, jakoby namrzlých teras ztékala voda do blízkého teplého jezera Ratomahana.
Voda ohřívána podzemním magmatem byla bohatá na minerály a silice. Silný gejzír na vrcholu chrlil bez přestání horkou vodu. Ta, jak stékala dolů kaskádami, chladla.
Usazování minerálů a jiných látek, obsažených v gejzírové vodě, dalo vniknout krásném terasovitému efektu. Silice věnovaly kaskádám neuvěřitelné barvy.


Viktoriánští cestovatelé popisovali svoje zážitky slovy i barvami velice nadšeně a bohatě. Spisovatel Anthony Trollope si užil koupele v kaskádách roku 1874. „Když při koupeli ponoříte své tělo do teplé vody, je velmi měkká na dotek. Položíte se do jezírka a voda je neuvěřitelně jemná... Vany mají tvary mušlí. Ohromné otevřené mušle, jejichž stěny jsou vyduté a okraje zdobené na tisíc způsobů.“

Několik zachovalých fotografií tohoto zázraku pořídili tehdejší významní fotografové, např. John Kinder, Alfred Burton, Charles Spencer a Josiah Martin. Zaznamenali vzhled těchto křehkých kaskád pomocí ohromných a těžkých přístrojů za použití fotografických desek.
V roce 1885 rozbil Charles Blomfield na břehu jezera Ratomahana tábor a pokusil se zvěčnit pohled na plátně. Jeho obrazy nám daly nejjasnější představu o tom, jak tehdy toto místo vypadalo.
Přezdívalo se mu 'Malíř růžových a bílých teras' a měl jako jediný privilegium místo malovat.
Pořídit skicu či fotografii ovšem nebylo levné. Považte, že za jeden negativ či náčrt musel cestovatel zaplatit plných 5 liber! Vstupné k samotným terasám bylo celých 10 liber za osobu. A nikdo se k terasám nesměl přiblížit bez maorského průvodce.

Turisté z Evropy zanechávali v bazéncích malé předměty, které časem zkameněly, jako například pejskem vymodelovaný z novin na fotce. Popisují přírodní lázně jako nezapomenutelný zážitek. Koupel většinou začínali ve spodních jezírkách, kde byla voda příjemně vlažná a postupně se přesouvali výš a výš. Když už byla voda ve vrchních patrech horká a návštěvníci rudí jak raci, sestupovali opět do stále studenějších jezírek.
Po výbuchu Tarawery se jezero Rotomahana rozštěpilo, veškerá voda a okolí zmizelo v jícnu země a kompletně rozmetalo terasy na kusy.
Mnozí doufají, že terasy stále existují někde v hlubinách země. Ale prozatím vše co zůstalo z této přírodní krásy je několik fotografií a maleb.

První část - Mt Tarawera

Erupce hory Tarawera byla největší přírodní katastrofou civilizovaného Nového Zélandu.
Po více jak 4 hrozné hodiny bombardovaly kameny, horké bahno a láva usedlosti v okolí hory. Neobvykle silná, a naprosto neočekávaná erupce pohřbila vesnici Te Wairoa a dvě menší vesnice v okolí pod vrstvou žhavého, těžkého popela a bahna.
Historicky první novozélandská turistická atrakce byla rozmetána na kusy a pohřbena. Tvář krajiny v oblasti dnešní Rotoruy se dramaticky změnila.


Noc 9. června byla tichá a neobvykle chladná. Krátce po půlnoci 10 června 1889, pocítili obyvatelé oblasti Rotoruy sérii asi 30ti stále silnějších zemětřesení a nezvyklé světelné jevy byly pozorované ve směru Mt. Tarawera. Kolem druhé hodiny ranní udeřilo silné zemětřesení následované ohlušujícím zvukem exploze.
Ve 2.30 ráno tři vrcholy Mt. Tarawera vybuchly, chrlíc tři sloupy kouře a popelu tisíce metrů k nebi.
Ve 3 hodiny ráno nejsilnější stádium erupce započalo. Ventily u jezera Rotomahana vymazaly z tváře země 8. div světa – Růžové a Bílé terasy - a vyprodukovaly masivní lávovou vlnu, která zničila několik vesnicí v okolí 6ti kilometrů. Mt Tarawera vychrlila 2 kubické kilometry vulkanické masy (což je víc než vyprodukovala Sv. Helena roku 1980)
Erupce byla zřetelně slyšet až v Blenheimu (severní část jižního ostrova) a olbřímý mrak prachu bylo vidět až z města Christchurch, (cca 800 km jižně, v polovině jižního ostrova) které bylo mimochodem před dvěmi měsící zpustošené zemětřesením.

Přesto že oficiálně erupce usmrtila 153 lidí, přesný počet se nikdy nepodařilo stanovit. Vyčerpávající výzkum fyzika Rona Keama identifikoval pouze 108 obětí (včetně 7 evropanů) Největší rozpory vnikly kvůli pravopisným chybám v přepisech maorských jmen a jiným duplikacím. S přihlédnutím na neidentifikované a možné nenalezené oběti činil závěr 120. Ústní výpovědi maorů z okolních vesnic vyhnali číslo až k tisícům. Což ovšem může a nemusí být pravda.

V Aucklandu byla světla na obloze a exploze pokládané za útok ruských válečných lodí.
V Rotorue ovšem nikdo neměl pochybnosti o tom, co se ve skutečnosti děje.


Mt Tarawera

Mount Tarawera je sopečný pás odpovědný za největší vulkanickou erupci v historii Nového Zélandu. Leží na severním ostrově, 24km jihovýchodně od města Rotorua. Sestává se ze série ryolitových sopečných dómů.
Například nejvyšší, 1111m vysoký Ruawahia dóm












Dóm Tarawera












Wahanga dóm



















Hřeben pásu se v průběhu erupce v roce 1886 do 17kilometrové štěrbiny.
Oblast je obklopena sérii jezer, ze kterých mnohá byla stvořena popřípadě drasticky přetvořena při zmíněném výbuchu a změnili tvář oblasti k nepoznání. Obzvlášť jezero Ratomahana , které je největší kráter zaplněný vodou. Řeka Tarawera se line severovýchodně podél severního bloku z jezera Tarawera.

Jezero Tarawera













Jezero Rotomahana














Jezero Okataina













Jezero Okareka














Jezero Rerewhakaaitu










Tikitapu Modré jezero












Rotokakahi Zelené jezero











Obrázky dómů jsou ze stránky Photovolcanica

Monday, September 13, 2010

Jak loupat krevety a správně je připravit

O výletě na krevetí farmu v Taupu a něco málo ze života krevety jsem už psala ZDE

Z předchozího článku se dozvíte, jakým způsobem na Novém Zealandu využíváme termální prameny k unikátnímu chovu teplomilných říčních malajských krevet, jak kreveta žije, rozmnožuje se a bojuje a spoustu dalších zajímavostí. Pokud je prostě plánujete jenom sníst, pokračujte ve čtení.

Není ovšem divu, že jsme se na toto úžasné místo vrátili a tentokrát si prohlédli krevetí líhně a celou farmu. Dokonce jsme si zkusili i lov krevet, který skončil velice (přídavné jméno mne nenapadá, ale zážitek to byl ohromný :-))
Tentokrát je článek místo poutavého příběhu plný praktických informací.

Článek o našem výletu samozřejmě napíšu taky. Zvlášť, aby nenudil zbloudilé kulináře.



Něco málo o krevetě
Krevety patří mezi nejoblíbenější mořské plody. Jsou vynikajícím zdrojem proteinů a obsahují jen malé procento tuku (nasycených tuků) což z nich dělá vhodnou součást zdravého jídelníčku. Obsahují omega-3 mastné kyseliny, vitamín B12, jód a spoustu dalších tělu (a převážně pleti a zubům) prospěšných věcí.
Je cca 300 druhů krevet a garnátů. (v angličtině prawn a shrimp) Většina lidí používá oba názvy, rozdíl mezi nimi je tak malý, že ho v podstatě málokdo zná a pro konzumenta nemá v podstatě žádný význam.
Nalézt je můžeme v podstatě ve vodách celého světa, hlavně u Pacifického Oceánu (čili u nás, žano :)) Atlantického Oceánu, Mexického zálivu atd. Stejně jako humři a krabi, i krevety žijí v chladné i teplé vodě. My jsme navštívili jednu z mála líhní teplomilných krevet. Jedinou na NZ. Důvod je prostý - ohřívat vodu krevetám by bylo neúnosně nákladné. Teplovodní krevety rostou mnohem rychleji a díky počtu potomků vhodné k chovu

Jak krevety vybírat a nakupovat
Tahle část článku je pro nás, co jsme se narodili ve střední Evropě, možná trochu zbytečná. Ale všichni si občas rádi zajedeme na dovolenou nebo se dostaneme k čerstvým krevetám. Já zastávám heslo Štětí přeje připraveným.
Krevety s nejlepší a nejjemnější chutí jsou samozřejmě ty čerstvé. U nás jsou k dostání převážně zmražené a jinak konzervované. V obchodě se setkáme s už rozmrazenými krevetami skladovaných na ledu - což je ta optimální způsob skladování krevet těsně před přípravou. Po takových krevetách se určitě nebojte sáhnout, pokud prodejci důvěřujete.
Čerstvé krevety se rychle kazí. Pokud vybíráte na rybím trhu, rozhodně dejte pozor na lokalitu místa (nejlépe přímo u přístavu, v Aucklandu samozřejmě ZDE, kde jsou čerstvé výlovy každý den, popřípadě si zde můžete koupit garnáty a humry živé)
- Čerstvé krevety voní krásně slaně mořem, vyhněte se těm, které voní lehce po čpavku. Jejich krunýř je lesklý a pevný - ne kluzký a popraskaný.
- Barva krevet by měla být jednotná, žádné barevné flíčky či odchylky - v tom případě už se začínají kazit a kupte si raději krevety mražené. Pamatujte, že krevety většinou nejsou za čerstva růžové či lososové barvy. Nejčastěji prodávané jsou šedivé, černé, olivové či lehce do modra. Svou příjemnou masitou barvu získají až po tepelné úpravě.
- Oči jsou velké a lesklé. Nekupujte ty se scvrklýma očima či bez očí.
- Kontrolujte také ryby na trhu, zda mají průzračné oči a pružné maso, které se při zmáčknutí rychle vrátí do původního tvaru - v tom případě jsou ryby čerstvé a s největší pravděpodobností i krevety.

Jak krevety rozmrazit
A jsme paradoxně u nejdůležitějšího bodu, který je bohužel u nás často zanedbávaný.
Zmrazením krevety neztrácejí mnoho chuti ani vůně. Může k tomu však lehce dojít neopatrným rozmrazením. Příprava zmrazených krevet si žádá čas a jemnou ruku, aby si zachovaly vynikající chuť a pokud možno co nejvíce antioxidantů, které se nachází v neuvěřitelném množství v hlavě a pod slupkou. V případě, že jste až dosud krevety rozmrazovali až na pánvi nebo zalitím horkou vodou, pravděpodobně Vám salát zdobily jen růžové gumové kousky bez výraznější chuti.
Správné rozmrazení zajistí, že se krevety provaří rovnoměrně a eliminuje přítomnost škodlivých bakterií. Ty se zničí při procesu přípravy pouze v případě, že byly předem vhodně rozmrazené.
Umístěte krevety do nepromokavého sáčku a vložte přes noc do misky s ledovou vodou a trochou ledu do lednice. Dejte pozor aby se krevety nenamočily. Pokud ráno nebudou úplně rozmrazené, rozhodně nic neuspěchejte. Vyndejte krevety a nechte je ještě chvíli pouze v lednici nebo ve vodě bez ledu. Každopádně musí být před přípravou kompletně rozmrazené. Pokud spěcháte, můžete vynechat led.
Pokud možno, kupte si korýše s krunýřem. Loupání je sice trochu práce navíc, ale chuťově se jim nic nevyrovná. Pokud jste v obchodě našli pouze mražené krevety bez krunýřků, kupte si ty Nepředvařené.


- Nikdy nerozmrazujte krevety při pokojové teplotě či v mikrovlnné troubě a to ani na režim Defrost. Vaše úsilí se Vám vyplatí.


Jak krevety připravit
Čerstvé krevety vydrží v lednici až 3 dny. Dejte je na led co nejrychleji po nákupu, pokud možno hned v obchodě či na trhu. Čím dříve si je připravíte, tím lepší zážitek Vás čeká! Teplota v lednici není optimální pro uchovávání tohoto typu mořských plodů. Pokud nemáte po ruce led, umístěte krevety do nejspodnější části lednice.
Příprava krevet není naštěstí vůbec složitá (oproti procesu rozmrazení určitě ne) Nepotřebují dlouhou dobu tepelné úpravy.

S krunýřem či bez krunýře?
A já říkám jak kdo má rád! :-) Připravit je můžete jak s hlavou a skořápkou, tak oloupané. Oloupejte je, když jsou polorozmrazené. Půjde to mnohem lépe. Uvaření v pokud možno neporušené slupce zajistí mnohem výraznější a příjemnější chuť a krevety budou o poznání šťavnatější.
Ze skořápek a hlav můžete také připravit silný vývar, který je množné zmrazit.

Osmahněte krunýře na olivovém oleji, po pár minutách přidejte vařící vodu, vařte cca 15 minut. Přelijte přes síto, uskladněte ve vzduchotěsné nádobě a ujistěte se, že je vývar studený předtím, než jej vložíte do mrazáku.


Vaření je nejoblíbenější metoda přípravy krevet, obzvlášť u malých druhů. Je důležité krevety nepřevařit, ale zároveň je nenechat syrové. S ohledem na velikost, příprava zabere pouze několik minut.


1) naplňte hrnec dvěma litry vody, přidejte dvě lžíce soli
2) Uveďte do varu a přidejte krevety
3) ztlumte oheň a zlehka krevety povařte. Začněte počítat minuty od chvíle, kdy voda opět začne vřít. Malé a střední budou trvat cca 3-4 minuty. Velké 5-8, obří 7-8 minut. Jakmile se barva schránek změní na příjemně mléčně růžovou, jsou připravené. Vyloupané budou masitě bílé a neprůhledné. Rozkrojte jednu a zkontrolujte, jestli jsou uvařené.

Grilování je další oblíbená metoda přípravy a hodí se hlavně pro velké kusy, jako krevety tygří nebo královské. Malé krevetky se dobře grilují, pokud je napícháte na namočenou špejli. Vynikající jsou na pár hodin naložené, než je položíte na gril či rozžhavené uhlí. Pečené v troubě na 175° budou trvat jen o pár minut déle.

1) odstraňte krunýře, ocasek ovšem nechte neporušený.
2) odstraňte střívko a napíchněte několik krevet na jehlici nebo namočenou špejli (v teplé vodě alespoň 20 minut)
3) položte aluminiovou folii na gril a zapněte na nejvyšší stupeň, jakmile je gril rozžhavený, položte na něj jehlice tak, aby měly dostatek prostoru.
4) potřete trochou olivového oleje a dochuťte mořskou solí, pepřem a česnekem.
5) Grilujte dokud nejsou krevety mléčné cca 3-4 minuty. Otočte pouze jednou cca po dvou minutách. Sundejte z ohně a podávejte :)

Na pánvi - Neoloupané čerstvé krevety na pánvi - můj nejoblíbenější způsob přípravy, který rozhodně zanechá krevety nejvoňavější a nejchutňejší. Pokud máte gril s ocelovou plotnou, můžete smažit i na grilu. Příprava je samozřejmě vhodné i pro oloupané krevety, já však nedám dopustit na krevety tygří grilované s hlavou a krunýřem. Chuť je vynikající a zavděčí se jako předkrm a jako hlavní jídlo. Takto připravené krevety jsou vynikající s kvalitní rýží, která po oloupání absorbuje šťávu z hlav, nebo i s křupavým bílým chlebem. Chuti krevet rovnou na pánvi zalichotí česnekové máslo.

1) Opláchňete krevety pod studenou vodou. Lehce je osušte pomocí papírové utěrky. Pokud je Vám se nepříjemný pohled na samečky s obrovskými modrými klepety, klidně je odlomte a buď vyhoďte, nebo použijte na vývar. Alespoň budete mít na pánvi víc místa.
2) Na velké pánvi rozehřejte máslo na nejvyšším stupni. Přidejte krevety spolu s několika stroužky nasekaného česneku.
3) Okořeňte solí a bohatou dávkou čerstvě drceného pepře a smažte. Krevety kontrolujte, je třeba každou z nich otočit, jakmile je jedna strana růžová. Nebojte se je otočit několikrát. Po 3-5ti minutách odstavte z ohně a okamžitě podávejte např. s cibulovou rýží a lehkým salátem. Šťávu z hlav přelejte přes rýži - je v ní největší množství antioxidantů.

Smažení není sice ani z daleka tak zdravé jako výše zmíněné možnosti, ale rozhodně je chutné. Připravte si menší množství krevet s francouzskou bagetou a trochou citronu jako předkrm a nemusíte se bát o svojí postavu ani o hladinu cholesterolu.

1) Wok či fritézu naplňte olejem a zahřejte na 190°
2) než se olej zahřeje, oloupejte krevety, můžete nechat ocásek, pokud chcete.
3) Ponořte krevety do mléka a následně poprašte moukou a fritujte.
4) Fritujte 2-3 minuty nebo dokud nejsou krevety krásně zlato-hnědé.

Pokud máte předvařené krevety, pouze je ohřejte na velmi mírném ohni, abyste zabránili převaření.
Pokud si krevety vaříte jako součást dalšího jídla, např. rizota či salátu, uložte je do vzduchotěsné nádoby či sáčku a v lednici by měly vydržet až 3 dny - méně je lépe.

Jak krevety oloupat
Jedna z největších otázek, na kterou je naštěstí lehká odpověď a potřeba jen málo praxe. Ať odstraňujete krunýře před či až po vaření, jedná se o jednoduchý a jasný proces.
Jednoduše zakruťte hlavou, která je velmi křehká a bez obtíží se oddělí. Pokud jsou krevety již zpracované, rozhodně využijte šťávu.
Odstraňte nohy jemným trhnutím směrem od těla, jde to velmi lehce. Nalomte ocas a schránku, kterou už nedrží nohy pohromadě, odtrhněte směrem od těla a zůstane Vám oloupaná růžovo-bílá krevetka.
Případně můžete postupovat obdobně
Hlavu a ocas odtrhněte a zůstane Vám zahnuté tělo se schránkou
Použijte prsty (nebo nůžky či nůž chcete-li) a rozdělte jemně schránku mezi řadami nohou na břiše. Potom stačí uchopit jednu řadu nohou a odloupnout schránku směrem nahoru. Zkontrolujte, jestli na krevetě nezůstala jemná průhledná vrstva krunýře.

Ničeho se nebojte. Pokud jste krevety dobře rozmrazili a následně jste je připravili podle Vám nejsympatičtějšího postupu, rozhodně se do ní dostanete a nic Vám v tom nezabrání :) Pokud máte v plánu příjemnou večeři s celými krevetami pamatujte, že prázdné obaly zaberou spoustu místa - víc než kreveta v celku. Ujistěte se, že máte k dispozici ubrousky, citronovou vodu na opláchnutí rukou a objemnou nádobu na prázdné krunýřky.

Jak odstranit krevetí žilku - střevo
Při konzumaci obzvlášť u velkých krevet pravděpodobně budete chtít odstranit žilku. Předvařené či vyloupané krevety Vás této drobnosti většinou ušetří. Žilku můžete odstranit po i před vařením. Je naprosto jedlá, ale obzvlášť u velkých kusů Vám může pokazit dojem z jídla a chutnat poněkud písčitě a nepříjemně.
K odstranění použijte buď nožík nebo párátko. Na zádech krevety, kde byste očekávali páteř, jemně maso  nařízněte, otevřít půjde i prstem. Čerstvou krevetu propláchněte pod vodou a to by mělo žilku spolehlivě odstranit. U již uvařených jednoduše odstraňte nožem či prstem.
Je možné žílu odstranit už při loupání - vytáhnout společně s odlomením ocasu. Je to ovšem relativně složité. Při konzumaci se nelekněte, když některá z krevet žílu nebude mít.

Přeji Vám krásný kulinářský zážitek.