Garden stone

Náš víkend na organické farmě Garden Stone byl sice krátký, ale romantický. Krásná cottage údajně leží 5 minut jízdy od Dannevirke, ale nám se podařilo zlomit rekord a cestu jsme si užívali cca třičtvrtě hodinky. U finální odbočky k farmě na nás zuřivě blikalo auto a mávaly několikery ruce. Zastavili jsme za zatáčkou, vystoupila jsem z auta, připravéná poskytnout první pomoc. Ale místo autonehodě jsem hned při krajnici čelila stádu rozverných krav. Postávaly za zatáčkou, krmily se polní bylinou a hopkaly od pangejtu k pangejtu. Zacouvala jsem zpátky na sedačku spolujezdce a společně s dalším autem jsme začali kličkovat mezi soudružkami. Místní vydlák nerespektoval vyhlášku a začal krávy nahánět a tróbením se je snažil uklidnit a přesvědčit k návratu do ohrady. Umíte si představit, že takový zážitek dva pražáky a psa ochromil natolik, že jsme pokračovali dál a nechali Gardenstone kilometry za zády. Není uplně jisté, jestli skot unikl otavřenou branou. Pohled na krávu, jak se bez jediného bůůku drápe přes plot z ostnatého drátu za lepší zelení, se nám už naskytl. Když jsme asi po čtvrt hodině jízdy přestali mluvit a přemýšlet o incidentu na dálníci, přišly pochyby o navigaci. Pokračovali jsme ještě nějaký ten kilásek, abychom se ujistili, že jedeme skutečně špatně. Při zpáteční cestě už byly kravičky buď zpět v ohradě, nebo v Dannevirke a tentokrát jsme neminuli. Hýkot tří přátelských oslíků nás nasměroval rovnou do dvora. Becky nás přivítala na farmě a ukázala nám naši cottage. Stěny teple působícího obýváku pokrývaly malby s rurálními tématy. Kuchyně si nás okamžitě získala. Zdobilo jí hned několik kačiček :-) Před koupelnou vedl žebřík na půdu, kde až na pár postelí a tmu není nic zvláštního. V naší ložnici jsme si zapnuli topení a v krbu už byl pro nás připravený oheň. Vedle cottage za živým plůtkem byla venkovní vaha s horkou vodou na noční lázeň a krásný dřevěný altánek. Při pohledu z okna v koupelně jsme nechápali, proč pod ním vidíme špičky borovic. Až ráno při procházce jsme si prohlédli obrovský sráz, který začíná metr za chatkou. Večer jsme si připravili naprosto ultimátní papů. Naložené biftečky z nějaké zatoulané kravičky, brambůrky a jelikož všudypřítomná (odprostěme se od termínu vydlácká) rurální atmosféra po nás nevyžadovala žádné společenské dekorum, dali jsme si jako vzpomínku na studentský život víno s colou. Zatímco my jsme se zavrtali na noc do vyhřívané postýlky, Gerýsek si musel svůj apartmán na zadní sedačce auta sám zadýchat.
Ráno při procházce po farmě a okolí mne málem srazila cisterna na mléko a Gerýsek nepopřel pasteveckého ducha. Vyšli jsme si prohlédnou oklné pozemky. Chudák soused vypustil svoje stádo na pole rovnou proti naší bráně. V tu chvíli jsem si nevzpoměla na ovce v sadu, které se samy strachy rozložily na rumpsteaky, když je Geroj čtvrt hodiny honil mezi jabloněma. Geroj sám sice vidět nebyl. Ale úhybné manévry běsnícího a bečícího stáda nám dávaly jasnou představu, co se asi zrovna děje. Po minutovém volání ho konečně omrzelo terorizování semknutého hloučku klepající se vlny a trochu připosraženě se k nám rozběhl. Ocas stáhnul mezi nohy, protože věděl, že bude sekec. Ale pod břichem se mu radostně vrtěl, huba se mu smála a v očičkách blikaly neony: "A stálo mi to za to."

Ani ten sekec jsme nakonec nevyplatili. Takže mu to prošlo, hajzlíkovi. Potkali jsme u brány Becky, šla z procházky s Princem, tak jsme dělali jakože nic. Natasha pro nás ale měla připravený výlet. Nejen, že Becky má doma vždy čerstvý organický špenát, domácí hermelín, mléko pije rovnou z vemínka, vyborný zelený čaj si trháme z keříku a s citrónama ze zahrádky jsem se poprvé nebála nastrouhat kůru do pečení. Ale aby bylo jó co závidět, rodiče mají vlastní bush. Mně bylo divné, že máme dřevo zdarma :-)
Začali jsme za naší cottage, kde nás ocelová kráva uvedla do ... no do zahrady ne. Do divočejší části GardenStone. Geroj se tetelil štestím, že po osamělé noci v autě bude moct prohnat oba místní psy a ukázat jim, kdo je tady pastevecký vlkodav. Hned za brankou začínaly dlouhé schody k lesu. Na srazu pod nimi rostly borovice, jejichž špičky nám ťukaly do oken koupelny. Ještě štěstí, že jsme v noci moc nebloumali okolo venkovní vany. Odtamtud to totiž vypadalo na malé zahradní tújky :-) Na právé straně obrůstala mechem lavička, ze které je krásný pohled na řeku, bush a louku s bludištěm. Dál napravo jsou stáje s kravičkami a pastviny. Cisterna už odjížděla a uvolňovala místo pick-upům a spěchající čeládce. Schody vedly na opravdu záviděníhodný parčík s krásnou udržovanou trávou a obrovským letním altánkem. I když, jak se sami můžete přesvědčit na fotce, je označení altánek trochu mimo :-) Uvnitř čekaly na léto dva plynové grily, stoly a lavičky. V tu chvíli jsem si řikala, že nic tak bombič už na výletu neuvidím. Kam se hrabe naše trojmístná houpačka z Globusu, díky které jsem se cítila jako král každého BBQ.
Za parkem a nízkou kamennou zídkou už začínala nefalšovaná původní bush. Mechem porostlé stromy, liány, domorodci, sem tam medvídě... Člověk musel opravdu ostřit zrak, aby našel všechny sošky a malé domečky schované pod pařezem. Skrz bush vedly klikaté cestičky a můstky přes bažiny. Becky sama kreslila cedule a směrovky, ale i tak bylo dobře, že nás vedl fundovaný průvodce. Jinak bychom se asi na rozcestích a kopečkách nevymotali. Naopak Gerýsek vypadal jako nefalšovaná horská koza. Zaíimco my se snažili přehopkávat z jednoho ostrůvku na druhý a ušetřit boty bahenní lázně, Geroj se vydal na válečnou stezku. Ze zlatého retrievera byl během prvních pár metrů maskovaný černý chrt. Jeho lokaci bylo možné určit jenom podle divých zvuků a občasných závanů pachu mokré lamy. Natasha byla evidentně mezi papraděma jakodoma. Občas se nás zeptala jestli chceme jít vpravo nebo v levo. Ale většinou jsme se stejně ocitli bůh ví kde, pomocí bůh ví jaké zkratky. V lese bylo opravdu na co koukat. Obrovské kapradiny a divoké neosekané palmy člověk jen tak někde nevidí. U hájku divokých palem jsme před sebou uviděli řeku a za ní aletánek u kterého jsme začínali. Obrovské mechové bonanzy a vysokánské jehličnany nám pravděpodobně ukázaly, jak to kdysi vypadalo na celém Zealandu. Člověk by to těm ovečkám měl i zazlé, že jim tady ten ostrov požraly. Ale jehněčí bifteček na rozmarýnu, který Míša zrovna připravuje k večeři, mi situaci řádně osvětlil :-) Obešli jsme obrovské pole popínavek a nechali chvilku psi, ať si hrají u řeky. Já s Naty jsem se věnovaly oblíbené kratochvíli - plácaly jsme klackama do vody a snažily se vytahnout co nejhezčí kameny :) Sice jsem našla ten nejlepší a nejdelší klacek, ale nakonec se ukázalo, že to byla část vyznačené cesty. Snad se kvůli nám nikdo neztratí. Cestou k mítině jsme potkali ještě několik laviček a pěkných míst k odpočinku a posezení. Tash nás zavedla na místo s barevným pískem, skalničkami a hlaďoučkými kameny, kde se ukrývali trpaslíci. Za řekou má každý člen rodiny zasazený strom. Natasha nám ukázala svůj a Beckyin, ale oprotiněkterým to byly jen malé zelené proutky. Becky má pět dospělých bratrů a jak to tak vypadá i spoustu sestřenic a bratránků. Takže skutečně rozvětvená rodina. O něco blíž k usedlosti jsme se propletli bludištěm v trávě z hladkých kamenů a vrátili se po širokých schodech k brance s kovovým telátkem. Psi nevypadali, že hodlají výlet ukončit, běhali, rvali se a vyvalovali ve zbytcích ze zabitého kohouta. Zeleninovou zahrádku a skleníky jsme proběhli jen v rychlosti. Pokud se něco tak rozlehlého, jako GardenStone dá proběhnout v rychlosti. Sem tam jsme utrhli pár barevných bobulek, nějakou tu malinku, občas jsme s úsměvem odmítli, když nám Tash podávala podivné pokroucené lusky nebo omamné ovoce. V malé osobní zahrádce kolem domku Charltonových jsme prolezli všechny dutiny v křovinách a omrkli domečky pro víly. Každé děcko by muselo být z takového místa nadšené. Je až k nevíře, že vytůstat v takovém prostředí připadá místním dětem naprosto normální :-) A nejen dětem. Otázka: "A proč jste si vlastně vybrali Zealand?" je, troufám si říct, nejčastější. Zpět v chatce jsme posnídali kokosové buchtičky a rozdělali oheň. Vzhledem k tomu, že jsme přecejen 'češi' jsme celí promrzlí a promáčení strávili s čajíčkem u krbu tichou chvilku plnou závisti. Cestou do Otánku jsme ještě plánovali zastávku u jezírka za Dannevirke - nakrmit kačičky - a dětské muzeum. Ale po dopolední procházce džunglí jsme byli prochladlí a mokré boty moc na pohodlí nepřidavaly. Rozhodli jsme se opět zanechat Gerýska v autě strážit nedopitou kolu a chleba pro kačičky a dali si v Subwayi menu s kávou. Doma jsme mu ale všechno vynahradily. Všechny kačičky byly moc štastné, že nás zase vidí a večer jsme spinkali v hnízdečku na jedné hromádce.