Tak už jsme zase nezaměstnaní. No není to krásný pocit? Čerpáme energii z rurální atmosféry a fondy z taťkovo kreditky. Sběr jablíček skončil, uspořádali jsme rozlučkový večírek, kde se samozřejmě všichni svorně ožrali. Někteří ze žalu, někteří štěstím. Konečně jsme měli příležitost si popovídat s lidmi z druhého sadu, lépe se poznat, a uvědomit si, jak moc se nám bude stýskat. Když byl večer v nejlepším, daly se dohromady kusy sběračského oblečení a na počest konce sběračské sezóny jsme upálili sběrače. Byl dojemný a smrděl. Náš boss Rob nás vzal do oblak se svým malým 
4místným letadýlkem (no... letadýlkem za 2 mega :-) Byl to úžasný zážitek. Rozhodli jsme se také pro osobní letadlo. Až budeme velcí. Proletěli jsme se nad Waipukurau, dole na polích se pásly zase ty maličké bíle fazolky. Dělal s námi různé otočky a piruety, které, i kdybych znala jejich názvy a řekla vám je, tak stejně nevíte co znamenají.Jsme sice nezaměstnaní, ale nezahálíme (úplně celý den) Já se snažím pracovat na mém malém kosmetickém obchůdku, který
je ovšem stále ve ztrátě a ještě nějakou dobu bude, než nakoupím vše co je potřeba. Učili jsme se pečlivě na testy z angličtiny. Testy na poslech jsme podporovali sledováním anglických seriálů a četbu s kafíčkem v posteli podporujeme hodnotnou literaturou. I když naše veškeré naděje neleželi v testu, byli jsme hodně nervózní a doufali, že oba dva projdeme s uspokojivým počtem bodů. Výsledky přišli za dva týdny v sobotu. Testy jsou velice prestižní a 
posílají se do Cambridge, jelikož tady nikdo neumí anglicky natolik, aby nám je opravil. Já měla 7 bodů a Míša 8.5 z 9, takže jsme v podstatě spokojení.Naše nejčerstvější obavy jsou výpisy z trestního rejstříku. Můj už je naštěstí na cestě na NZ. Vyřídili ho rychle pomoci Check pointu. Míša potřebuje jak český tak slovenský - pakárna co? Český snad bude taky šmahem, dali jsme za něj skoro litr. Slovenský je poněkud problematičtější. Vyřízení má prosím pěkně trvat 3-4 měsíce. Zkusili jsme si nechat potvrdit plnou moc u Justice of the Peace což je místní jakože notář. Teď už to záleží na taťkovi, jak překecá uředničku. Bude si muset obléct nějakou balící
košili a koupit pytlíček mandliček, ale snad to projde.Děkuji všem za krásné dopisy, které dostávám. Hlavně od Lili a od Míši. Často mi to zvedne náladu a je to příjemné spojení s domovem. Míša se celé dny učí a studuje, chuďátko. V Jade ani v Telogisu nm práce nevyšla. Ale zatím nezoufáme - až tolik. Snad to časem vyjde a někde zabodujeme. Věříme, že až budeme mít pracovní povolení,
pujde to snáz. Míša dnes vykoumal, že je možné požádat o turistické vízum až na 12 měsíců, což by usnadnilo naší prekérní situaci. Alespoň bychom mohli zůstat a vyřizovat, co je potřeba.Jinak čas ubíhá hrozně rychle, když člověk nic nedělá :-) Škoda, že teď nemáme prostředky, abychom alespoň zajeli na nějaký výlet. Ale našemu chlupatému hajzlíkovi to evidentně
vyhovuje. Tráví dny v posteli se smečkou a na zahradě, už naštěstí neutíká a vychutnává si každou procházku. Minule vletěl mezi drátama do ohrady s krávama a vypadal trochu připosraženě když se na něj s bukotem rozběhly. V takovou chvíli psa nenapadne, že by se mohl protáhnout mezi drátama zpátky a začne běhat podél plotu, to je jasný :-)Omlouváme se za dlouhou odmlku. Už takhle je výkon, že jsem zvladla napsat příspěvek naprosto o ničem :-)
Na závěr ještě přikládáme fotky jak se u nás lidi stěhují. Svoje domečky, které většinou stojí na kůlech, ale už jsme viděli stát dům i na popelnicích, prostě naloží na nákladák a jedou někam jinak. Ušetří se za balení.
