Friday, August 27, 2010

RTW New Zealand, WHS vízum a pracovní povolení

Když jsem koukala na dlouhodobé statistiky našich stránek, všimla jsem si, že spousta lidí hledá informace o podvodné agentuře RTW New Zealand, Líbě Čechové a jejím povedeném synovi.
Nechci se rozepisovat o tom, jak koho obelhávají a kolikrát koho podrazili. Ale rozhodla jsem se být čtenářsky orientovaná a tuhle potřebu uspokojit :)
Příběhy mladých lidí, kteří se nechali nachytat si můžete přečíst Tady. My jsme naštěstí agentuře nezaplatili nic a zvládli jsme se postarat sami o sebe, ale i tak ještě pára nevyprchala a na chování a jednání RTW New Zealand asi rychle nezapomenu. Účel článku je dát zájemcům o jejich balíček služeb informace, jak si vše zařídit sami a zdarma.


Pokud chcete jet na Nový Zéland zbohatnout, tak to se Vám asi nepovede. Platy na NZ jsou samozřejmě vyšší, stejně tak jsou i náklady na život. Pokud jste odborník ve specifikované pracovní oblasti, jako je Míša, domluvte si kvalifikovanou práci už z Čech (čo je nemožné, pokiaľ nie ste absolútny guru... a v tom prípade po Vás určite chmatne nejaká vyspelejšia krajina a sťahovanie na NZ neriešite. Takže radšej skúste požiadať o rezidenciu alebo sa dostať do programu Silver Fern. To prvé trvá dlho, stojí veľa a nič nie je zaručené. To druhé na papieri vyzerá super, ale je obmedzený počet miest a tie sa rozoberú do pár hodín po ich alokovaní, čo sa deje raz za rok - sledujte stránky Immigration NZ). Žádná agentura Vám práci do týdne nezajistí a to co Ladislav Čech píše na svých stránkách, že absolventi VŠ si najdou práci do dvou měsíců, je bohužel smutný trik, jak nalákat lidi a obrat je o peníze.
Nehorázně předražený balíček "služeb" má cenu koupit pouze v případě, že absolutně neumíte anglicky. Pochybuji že na Zealand jede pracovat někdo s absolutní neznalostí jazyka - leda by uměl maorsky :)
Pokud si chcete vydělat pár dolarů tvrdou sezónní prací a mimo sezonu procestovat neuvěřitelně krásnou a úchvatnou krajinu, rozhodně se ničeho nebojte. Pokud jsou Vaše očekávání realistické, dokážete vše zařídit bez zbytečných poplatků. Nám se povedlo importovat na Nový Zealand i psa a to bylo teprve bureau! :)
Určitě podobných článků na internetu najdete spoustu. Ale já jsem nikdy nečetla DaVinciho kód a dodnes mne to pronásleduje. Tak jsem se rozhodla, že v tomhle trendu stranou nezůstanu :-)
Veškeré zařizování začíná Vízem.

Poplatek RTW NZD $200 za pomoc při zpracování (pracovní povolení sezónního charakteru)
Vízum na jeden rok WHS visa je velmi jednoduché získat a nemusíte nikomu platit za zprostředkování. Veškeré informace o WHS pro občany ČR najdete na Této stránce. Pro Českou Republiku je vydává každého 1.března 1200 víz. Loni to bylo ještě 1000 a začínalo se s 500. Češi mají naštěstí pověst dobrých pracovníků. Nový Zéland je populární především proto, že je velmi jednoduché vyřídit formality - pokud nežádáte rovnou o residenci.
Zaregistrujte se a požádejte o vízum on-line Zde. Poplatek za on.line zpracování je 120 NZD. Vízum je platné jeden rok. Do jednoho roku od data vydání musíte vkročit na území NZ, jinak vízum ztratíte. Na letišti při odbavení se prokážete WHS vizem a dostanete pracovní povolení na jeden rok, které Vás opravňuje pracovat u jednoho zaměstnavatele nejdéle 3 měsíce a platné je po dobu jednoho roku od vstupu do země = Ano, můžete si tedy požádat o vízum rok před odletem.

Rozdíl mezi work visa a permit
V prvom rade je obecný rozdiel medzi vízom a permitom ten, že o vízum sa žiada mimo územia NZ. Ak ho úspešne získate, po príchode na NZ vám ho zmenia na permit (povolenie). V prípade Visitor's víza sa zmení na Visitor's permit atp. Pokial už ste na území NZ a budete žiadať napr. o predĺženie pobytu či pracovné povolenie, budete chcieť permit.
Pokud nemáte WHS a jedete na NZ jako turista, dostanete 3 měsíční turistické povolení po vstupu do země, které Vás opravňuje cestovat.
Work Permit obdržíte při odbavení na letišti po předložení WHS viza. Toto povolení Vás opravňuje pracovat na NZ za specifických podmínek vydaných pro WHS a zaniká při opuštění země.
Vízum je vyřízeno v rámci dní a můžete sledovat průběh on-line. Samozřejmě můžete odeslat papírovou žádost i s pasem do Londýna . Pro vyřízení víza můžete potřebovat kreditku nebo platebku s aktivovanými limity pro on-line platby. Formulář na přidělení víza najdete Zde.
Poplatek je v současné chvíli 60GBP.

Poplatek RTW za vyřízení Working Holiday Visa
3600,- v případě, že u nich rezervujete letenku.
4800,- !! - v případě, že Vám letenku rezervují oni. A to se vyplatí.
Nám rezervovali letenku za 37 500 Sami jsme si jí koupili za 22 800. Víc o letenkách dole.

Nárok na WHS mate pokud jste
- Ve věku 18-30 let,
- Váš pas bude platný ještě 3 měsíce po opuštění země
- Vlastníte zpáteční letenku
- Váš primární cíl návštěvy je cestování či studium a práce je až na druhém místě.
- Máte 4200 NZD na uhrazení prvotních nákladů. Na hranicích většinou nekontrolují.
- WHS Vám nebylo dříve přiděleno.

Zpáteční letenku na letišti nemusí imigrační úředník kontrolovat. V případě, že to chcete riskovat, můžete na letišti prokázat dostatek finančních prostředků a zkusit obhájit, že ještě nevíte přesný datum odletu. Rozhodně Vám to nedoporučuji. Na letišti mají veškeré právo Vás nevpustit do země a navrátit pěkně do milého českého dolíku. Také se to nejednou stalo.

Jak tedy trochu ušetřit?
- Samozřejmě si zjistěte veškeré dostupné informace předem. Domluvte si práci na farmě či na sadě již z ČR, aby Vám klesly počáteční náklady a zbytečně neplaťte agenturám.
- Odlet správně načasujte. Pokud přijedete na NZ v červenci hodně těžko se Vám bude shánět práce. Ideální je září či listopad, kdy začíná pruning a thinning a práce bude minimálně do května.

Letenky
jsou ceněné podle sezóny. V lednu a prosinci jsou tím pádem nejdražší. Doporučuji stánky Expedia.com, kde si můžete najít a koupit letenky i v jiných měnách a ušetřit (nebo i prodělat že) na kurzu české koruny. Pokud jste dobrodružný typ, nebojte se kombinovat letenky či jiné způsoby dopravy - autobusem do Vídně, z Vídně letenku v akci nebo last minute do Londýna. Busem můžete i rovnou do Londýna. Z Londýna letenku do Sydney a ze Sydney opět letenku v akci do Aucklandu. Cesta Vám sice bude trvat tři dny a možná, stejně jako my budete nocovat na letišti, ale pokud se Vám podaří ušetřit 20 000,- tak to za to možná stojí. Pokud čekáte v Sydney déle jak 8 hodin potřebujete tranzitní vízum, které je zdarma. Stojí to za to, krásný park s divokými papoušky a umakartově šedá přeslavná opera jsou co by Zkamenem dohodil od mezinárodního letiště.

Koupě auta
. Rozhodně se nenechte napálit na odvoz agenturou. Vypůjčit si auto rovnou na letišti je hodně drahé, ale může Vám pomoci při koupi auta vlastního. Autobusová doprava funguje ve větším měřítku pouze ve velkých městech a jinak než autem se skoro nedá. Navíc jezdit mastnou tyčí je skoro dražší než dopravovat se autem. Železniční osobní doprava je teprve v začátcích. Koupě auta je otázka pár dnů. Na aukčním portálu Trademe.co.nz je aut víc než dost. Můžete se s někým domluvit na prohlídku předem rovnou v Aucklandu (nebo ve městě, ve kterém přistáváte) Auto odvezte k mechanikovi a poproste ho, ať Vám ho prohlédne a řekne, jestli jeho hodnota odpovídá nákupní ceně. Případně kolik budou stát nějaké drobné opravy. V Aucklandu můžete zajít do Onehunga Autoclinic a ptát se po majitelovi Daveovi. Řekněte, že jste kamarádi Natalie (flatmate) prohlédne Vám auto a dostanete seznam s cenami, co by bylo vhodné na autě udělat, kolik to bude stát a jakou má auto hodnotu.

Bydlení
- hotely v Aucklandu se pohybuji kolem 100$ za noc. Pokud Vám stačí místnost bez internetu a kuchyňky, doporučujeme Citylodge. Kuchyně je k dispozici společná a internet za příplatek. Jinak jsou k dispozici baťužkářské ubytovky, kde v jedné místnosti přespí několik lidí na palandách a ceny se pohybují kolem 25$. Pokud míříte do za prací Hawkes Bay, Blenheimu nebo kamkoliv jinam, kupte si rovnou přeletovou letenku na stránkách Air New Zealand, pouze vybraná města ale za vynikající ceny Zde a nebo lístek na Autobus na stánkách Intercity za cca 80$ a neutrácejte zbytečně za hotel.
Pokud hodláte pracovat na sadu či na vinici, často jsou k dispozici karavany za cca 75$ týdně. Sprchy kuchyň a pod jsou společné. Pokud máte rádi soukromí a pohodlí domova, spolubydlení i vlastní pronájem najdete nejlépe na stránce TradeMe.
Spolubydlení vyjde od 100$ za pokoj, od cca 150$ v Aucklandu, plus energie a pod. Pokud byste potřebovali ubytování jen na pár dní v rámci Aucklandu, ozvěte se.

Internet
- pokud nestahujete hodně a občas si jen potřebujete zkontrolovat email, nejlepší varianta bude koupit si vodem od Vodafonu a platit pouze 1$ za každý den, kdy se připojíte. Pokud budete bydlet v domě s pevnou linkou, poskytuje Vodafone tarify s rychlejším internetem a větším datovým limitem. Každopádně datové omezení má bohužel každý operátor.

IRD číslo
- na jakékoliv poště! Pokud si chcete připravit formulář předem stáhněte si ho Zde. IRD číslo potřebujete pro to, abyste mohli legálně pracovat a pobírat mzdu. Případně také požádat o navrácení daní. Vyřízení trvá jen pár dní. Tímhle se samozřejmě nechci nikoho dotknou, ale na poštách oproti v Čechách pracují neuvěřitelně milí a šikovní lidé, kteří Vám pomůžou se čímkoliv a zdarma. Opět se ale můžete obrátit na PickNZ.

Poplatek RTW 200$ za pomoc při zpracování (pracovní povolení sezónního charakteru)
Sice se jedná o nejnižší poplatek, ale zároveň o největší zlodějinu. Pomoc vypadá tak, že Vám na telefon nikdo ani neodpoví a pokud dostanete vyřízené sezónní povolení, ani si nevšimnete, že jste to neměli o nic jednoduší. Pokud nemáte vyřízené WHS už z domova, nebo nejste občan ČR s nárokem na WHS a opravdu potřebujete pomoc, obraťte se na lokální kancelář přátelské společnosti Picknz za poplatek cca 10 dolarů Vám rádi se vším pomůžou.

Poplatek RTW Osobní konzultace s naším poradcem v České republice
Aktuální ceník: 1.osoba 1500 Kč ; 2.osoby 2500 Kč ; 3.osoby 3000 Kč.
Za každého dalšího účastníka osobní konzultace je účtován poplatek 1000Kč.
Pokud se potřebujete na něco konkrétního zeptat, neváhejte se obrátit na nás hodné lidi v klubu Nový Zealand na diskuzním fóry NYX.
Né, že bych někomu nepřála výdělek. Ale já žiju v představě, že lidé jsou v zásadě dobří a mám je ráda. Po několika tel. hovorech s Líbou Čechovou mi dala takových rad, že jsem ještě po půl roce pobytu na NZ měla vážné problémy s imigračním. Pokud jste vynaložili to úsilí a našli tyhle stránky, rozhodně se sami dokážete informovat o všem, co potřebujete. Nepodporujte podvodníky.

Poplatek RTW Překlady: $35 za stranu ofic. dokumentu (vysvědčení, rodné listy..), NZD $50 za stranu souvislého textu.
Jediní překladatelé, kteří mají na NZ právo překládat oficiálních dokumentů (rozuměj tak aby Ti to uznali na imigračním, jinak Ti to u piva přeloží každej hajdaláček) Jsou tito. Rovnou můžete kontaktovat - Mirek Pištora. TEL:+649\09\4444401 , fax:+649094444428, mirek pistora@hotmail.com, 25NZD za rodný list a pod.

Poplatek RTW Ohodnocení vzdělání: $500 za pomoc při zpracování.
To už se mi svírají v pěst i palce u nohou. Uznání vysokoškolského diplomu a úrovně vzdělání je buď zdarma, pokud máte štěstí a Vaše univerzita je na seznamu uznávaných škol, pre-assessment stojí 120$ (ja myslím že 75$, ale to je aj tak na 2 veci...) a může ho udělat pouze imigračním pověřená NZQA. Pomoc při zpracování se teda rovná vyplnění formuláři. Chtít za to poplatek nějakých 400%, to není ani hodné komentáře. Potřebujete-li na uznání Vašeho vzdělání plný Assessment zaplatíte 700$. Pokud k tomu opět využijete "Pomoc při zpracování" za 700$ bez DPH, tak už Vám zbyde jenom na cestu domů.

Poplatek RTW Orientační kurz: $180 - WTF?!

Poplatek RTW 500$ za pomoc při zpracování (kvalifikované práce)
Vzor na CV a cover letter si stáhnete zdarma z internetu a na stránkách TradeMe a Seek.co.nz si můžete prohlížet a hlásit se na vhodné pozice on-line. Společnost RTW nemá smluvní spolupráci s žádným zamestnavatelem, pouze "zprostředkuje" co se dá. Jakákoliv místní spolehlivá pracovní agentura Vám s prací pomůže, leckdy i zadarmo.
Najít kvalifikovanou práci je ovšem hodně složité, pokud nemáte pracovní povolení. Pracovní povolení je těžké získat, pokud nemáte práci. WHS Vám s tím snad pomůže, protože Vás opravňuje pracovat po dobu 3 měsíců. Pokud máte šikovného zaměstnavatele a hvězdy jsou Vám příznivě nakloněny, stihnete do té doby vyřídit veškeré bureau.
Musím sa priznať, že som mal obrovské šťastie na zamestnávateľa. Okrem toho, že je to strašne skvelý človek a šéf snov atď. atď., tak bol jediný, komu bolo jedno, že nemám povolenie a bol ochotný ma zamestnať s tým, že niekoľko mesiacov netušil, či to povolenie vobec dostanem. Je nutné dodať, že po skúsenostiach, ktoré nadobudol s imigračným, som asi aj posledný, koho takto vzal. Úradníci sú totiž lenivá, pomalá a neschopná banda idiotov. A to sa krotím. Vážne, asi o tom napíšem samostatný článok. Skutočne peklo, navyše tam pracujú vačšinou imigranti. Neviem čo može byť viac ironické, než imigrant, ktorý našiel prácu akurát v štátnej správe, posudzujúci moju kvalifikáciu... Ostatní zamestnávatelia veľmi dobre vedia, aké im budú robiť problémy (áno, im) a tak máte minimálnu šancu nejakého presvedčiť, aby vás zamestnal. Samozrejme túto nevýhodu možete prebiť veľkými skúsenosťami či znalosťami (ale aj to budete na pohovoroch bojovať s posledným ročníkom Bombajského Učení Technického a Maovej Univerzity Veľkého Skoku).

Poplatek RTW 1500$ za vyřízení úspěšné nabídky na práci (kvalifikované práce)
Na to se nedá nic říct. RTW Vám nepomůže najít ani sad, většinou Vás prostě pošlou k Rolandovi do Hastingsu a pokud na Vás zbude práce, bude Vás okrádat o peníze. Pokud jste šikovní a schopní a Váš zaměstnavatel Vám chce dát přednost před někým místním, Ladislav Čech Vám v tom rozhodně nijak nepomohl.
Na sadu Roba Wilsona ve Waipukurau najdete férové jednání, ubytování, spoustu českých kamarádů, 40-50$ za bin jablek a nikdo Vám z platu ubírat nebude. Pokud hledáte práci na pár měsíců, zajeďte přímo na sad a ptejte se po managerce Tracy. Vůbec se nestyďte jít tam osobně. Takhle se na NZ prostě práce hledá. Na PickNZ Vám pomůžou s vyřízením jiných typů sezónního víza a doporučí spolehlivého zaměstnavatele ve Vašem okolí.

Abych přispěla svým Troškou do mlejna, jakékolik zpoplatněné zprostředkovávání práce či krácení mzdy je na NZ nelegální. Navíc Ladislav Čech sám o sobě nic nedělá. Zato zprostředkovává co se dá. Poplatek za "zprostředkování" pokoje v hotelu, účtu v bance, koupi auta... Za vše si samozřejmě zaplatíte. A vězte, že uvedené ceny jsou bez GTS - čili bez daně. Asi aby se mu zisk jednodušeji počítal. Článek sice není informačně absolutně nabitý a věnovala jsem mu jen dvě hodinky. Určitě budu přemýšlet o dalších užitečných informacích, které sem časem doplním. Cílem je Vás alespoň nasměrovat a varovat před zlodějskými čecháčky. Na internetu najdete spoustu stránek lidí, kteří se na NZ přestěhovali a imigrovali a dostali trvalý pobyt, tak jako my se spoustou užitečných informací. Bohužel vízová politika se mění každý kvartál a konkrétních rad na získání například trvalého pracovního povolení se od jednotlivců asi nedočkáte :( Ale pokud se potřebujete na cokoli zeptat, nebojte se. Najdete mne na facebooku a na NYXu Vám poradí rád téměř každý, kdo si prošel stěhováním na NZ.

Monday, August 23, 2010

Ruahine Forest park - další víkend u Shayna

Protože mám rozdělaný asi půl roku článek, na který ještě hledám fotky a informace a Míšovo rodiče dali na net krásné fotky z dovolené, rozhodla jsem se trochu oživit i naše stánky krátkým článkem a fotkami z víkendu u Shaynea.
Naprosto klasicky náš víkend začal zastávkou v místním řeznictví, kde jsme koupili pro jistotu celou ovčí hnátu a v místním NewWorldu jsem přibrali vhodnou přílohu k jehněčímu, jako jsou brambůrky a pivo. Né, že bysme měli nějaké konkrétní plány na víkend. Nejpravděpodobnější varianta je sledování Star Treku, u kterého já a Shayne děláme divné zvuky typu gzzžžum a vzzžžum a snažíme se přemluvit Scottyho, aby nás paprsknul. Zatím co v rámci možností normální Míša je odkázaný na četbu. Večer gril, víno a videopůjčovna. Naše oblíbená sekce hororů už začíná být příliš fádní. Nechápu, proč tam vždycky okamžitě zamíříme, půjčíme si 3 za 10 a hned, jak se začne točit první disk toho okamžitě lituju. Jako bych si jednou nemohla půjčit romantickou komedii. Bůh hororů by se na mně pro jednou určitě nerozzlobil. Ale ono raději to neriskovat.



Po příjezdu jsme se uvelebili a udělali jsme Shaynovi v pokoji pro hosty osobitý chaos, aby to tam nepůsobilo tak sterilně. Protože bylo krásné počasí, rozhodli jsme se pro krátký trek do lesního parku Ruahine. Strašně chytře jsme šli ještě před obědovečeří, abychom se tam moc nezdržovali :-)
Shayne nás provezl skrz Dannevirke a jeho okolím a skoro u každého domu jsme zpomalili a vyslechli si, který pacient ve kterém domě bydlí, kde po Shaynovi stříleli kde přistála Enterprise. Shayne pracuje jako sociální pracovník / psychiatr pro oblast asi 50 kilometrů. Vzhledem k hustotě osídlenosti Hawkes Bay to není tak hrozné, jako by to bylo v Čechách.
Dojeli jsme na malé parkoviště u lesa a podívali se na mapu. Ten kdo vymyslel takové ty tečky Zde stojíš byl naprostý génius :) Teď už bych si to nepamatovala.


Nepodařilo se mi na internetu stáhnout stejně pěknou a přehlednou mapičku, tak Vás rozveselím pouze touhle podivně se lesknoucí fotkou.
Krajina národního parku Ruahine je hodně rozmanitá. Strmé horské hřbety jsou pokryté notofágovými lesy. V hluboce zaříznutých říčních korytech subalpinským křovinám a lesní park Ruahine je plný nížinných lesů a mokřadů. Turistika je zde evidentně hodně rozšířená. Hlavně kvůli pestrosti tras. My jsme vzhledem k vycházkové náladě zvolili středně těžkou trasu (rsp středně těžké klestění se buší) Oblast je protkána turistickými chatkami, které zřizuje místní "ochrana životního prostředí" DOC - žádnou jsme nepotkali. Za relativně malý poplatek $120.00 ročně nebo $90 na 6 měsíců je možné pořídit si Hut Pass, který opravňuje návštěvníky za malý poplatek strávit v chatce noc a využít veškerého vybavení. Chatky mají různé úrovně vybavenosti, drtivá většina byla postavena dobrovolníky. Některé jsou dokonce zdarma. Zde se jedná pouze o přístřeší bez kamen, vody, toalety či patrových postelí. Chatky pravidelně kontrolují dozorci a pátrají po černých nocležnících (rozuměj nocležník, který nezaplatil) Přespat v chatě bez poplatku je množné v krajní situaci - když Vás přistihne sněžná bouře a Yetty se snaží odvléct Vaší družku. Smutné na tom je, že informační tabule o zákazu nocování bez poplatku a o výši pokuty jsou v angličtině A v češtině :( To máme teda pověst.



Park zahrnuje hlavní horské pásmo Ruahine a další 4 přilehlé horské hřbety. Formovaní zdejších hor je proces, který stále pokračuje. O čemž vypovídají i občasné sesuvy půdy, při kterých se často totálně zhroutí celé zalesněné stráně. Místo je oblíbené lovci - lov jelenů po zemi i z vrtulníků. Jejich introdukce v 19 století a jejich následné přemnožení silně ovlivnilo stupeň eroze. Časté silné deště a proměnlivé počasí a neutichající vichr pomáhá napomáhají přírodním procesům, které formují toto geologicky mladé území. Současnou hrozbou je kusu liščí, který ničí místní vegetaci. Ani jeho roztomilá velká kukadla a huňatý kožíšek ho nezachrání před vytrvalými snahami ochranáři a jejich vyhubení. Tento australský vačnatec byli vysazeni za účelem rozvoje produkce kožešin. To měl zas někdo chytrý podnikatelský záměr.



Naštěstí i přes podobné škodlivé vlivy je park plný krásné vzácné flory a ptactva. Několik turistických stezek, které se vinou od hlubokého říčního údolí až po vrcholky hor Vás během jedné tůry seznámí s plnou škálou výškových pásem a lesních typů. My jsme sice nesledovali turistickou stezku, o to víc jsme si výlet užili :)



Podokarpy patři do skupiny nahosemenných jehličnanů a jsou to spíše chladnomilné rostliny. My jsme měli možnost obdivovat rudou borovici Rimu. Po kauri druhý nejznámější strom Nového Zealandu a jeden z velmi starých druhů. Semena mají každých 5-6 let. Samčí šišky jsou lehce do žluta a samičí jsou červené. Celý strom hlavně mladý, je samozřejmě zelený, na zimu se zbarvuje do bronzova. Kůra je hladká a odštěpuje se ve velkých vločkách. Masivní jehličnany Tōtara jsme sledovali jen z dálky. Dorůstají až 30 metrů, i když rostou jen velmi pomalu. Největší žijící exemplář roste v Pureroa, má 35 metrů a průměr kmene 4 metry. Další vzácný podokarp Kahikatea má krásný štíhlý a rovný kmen, často porostlý různou travinou a mechem. Nejzajímavější pohled byl na pabuky Nothofagus fusca, které vyčnívají z pod křovin a menších stromů bohatě obrostlé trsy trav a menších rostlin.




V létě jsou hory pokryté skalničkami. V jižní části parku, kam jsme se nedostali a kde hřebeny neční tak vysoko, jsou špičky porostlé největším souvislým porostem složnokvěté Olearia colensoi na NZ - celá oblast má 50 čtverečních kilometrů! Wikipedie mi prozradila, že po maorsky je to kumarahou a pokud jsme ji viděli, tak jsem jí opomněla vyfotit :)




Jedním z typických rysů parku je jezero Colenso, které snad navštívíme příště. Příkré 150m vysoké vápencové útesy uzavírají kotlinu zarostlou hustým nížinným podokarpovým lesem a vyplněnou zelenou, naprosto průzračnou vodou.

Lesy kolem jezera jsou domovem největšího počtu druhů vodních ptáků v parku. A ano! Park je proslulý hlavně zdravou, rozmnožování schopnou populací vzácné kachny měkkozobé! :-) (obrázek je stažený z internetu) Před tisíci lety byli jediným predátorem ohrožující kachny úhoři a jiní ptáci. Na rajském ostrově, kde není v podstatě žádný endemický druh savce, tuším vyjma netopýra, se zabydlel člověk a s ním i spousta nebezpečí. Příště, až nebude výlet tolik spontánní, se nám snad podaří podívat se k nějakým vířivým peřejím místních potoků a nějaké kachny sami sledovat a vyfotit. Jinak celkem žije v Ruahine asi 20 druhů ohrožených ptáku. Včetně drzého papouška Nestor Kaka, jeho příbuzné Nestory Kea jsme viděli před dvěma lety na výstavě exotického ptactva na Vyšehradě. Kakariki žlutočelého jsme měli šanci vidět na ostrově Tiritiri matangi. Dál tu žije kukačka dlouhoocasá (koekoea) lejsčík dlouhonohý severní atd.

Maoři žili podél úpatí Ruahine v sezónních loveckých táborech. Sbírali lesní plody lovili ryby a nejsem si jistá jestli mám úhoře zahrnout mezi ryby a nechce se mi o nich nic zajímavého hledat, stejně by to nikoho nezajímalo :) A lovili i ptáky barbaři! Není divu že jim to se přijela vyšší instance kolonizovat (a nasadit ty roztomilé vačnatce) První Evropan který prošel Ruahine byl William Colenso (ano, jako to jezírko) Horlivý misionář botanik a cestovatel. Během své cesty v polovině 18. století Colenso sebral a odeslal stovky původních rostlinných druhů botanikům do londýnské královské botanické zahrady Kew Gardens. Jeho jméno kromě jezera nese i několik rostlin. Poctivý čtenář si mohl všimnout, že ani já ani Míša neinklinujeme k botanice (jsme spíše ornitologicky zaměřeni se zvláštním sklonek k vrubozobým :)) Takže tato strohá informace bude muset stačit. Když jsme byli na výletě v Orakei Korako (článku se brzy nedočkáme) a prohlíželi jsme si divou květenu rostoucí kolem sirných polí, teprve tehdy jsme pocítili něco jako lásku a obdiv k rostlinám, které byly jinak nutné zlo na hodinách biologie.




Čas v parku lze v zimě trávit výpravami na běžkách. Lyžařské vleky, instalované místními nadšenci ve třicátých letech na svazích nedaleko chaty Rangiwahia, jsou dávno pryč. Ale odkaz těchto průkopníků, kteří vynosili na vlastních zádech těžký stavební materiál na chatu vysoko na horských svazích, je v historii parku stále. Proč úsilí a pot mrhali zrovna na lyžařský vlek nechám ve vzduchu viset jako filozofickou hádanku. Můj jediný lyžařský zážitek v životě rozvádět nebudu, abych si zachovala ten tklivý zbytek hrdosti.



Mláďátka Silver Fernu, kapradiny která je uznána jako symbol NZ na nás vykukovala odevšud a stromy, prorostlý podivnýma kabelama se nám podařilo identifikovat jenom jako špionážní stromy. Byly opravdu všude. Podařilo se mi najít i rodinku chorošů (Polyporales cosi) Cesta říčním korytem byla z počátku velmi ošidná, protože jsme se nechtěli namočit. Nejdřív jsme se spokojili s přeskakováním úžších větví řeky a prodíráním se křovinami v místech, kdy přeskok nebyl možný. Když jsme se dostali do oblasti, kde byly břehy vysoké, chytře jsme z balvanů stavěli hráze. To víte drahá technika a laciné boty. Shayne vyprávěl, jak sem jezdíval se syny. V nějakém klidném rameni si z kamenů postavili hráz a udělali jezírko, které se hodně rychle vyhřálo díky sluníčku a mělkému dnu z krásných hladkých kamenů.



V průbehu výstupu jsme se snažili najít jednu z výše popisovaných chat DOC, která tam údajně kdysi stála. Ale hory jsou rozlehlé a my jsme malíva chata už tam dávno taky namusí být. Taky nebyla. Když jsme dosáhly vrcholu našeho vyhlídnutého vrcholu (sice opakuju dvě slova v jedné větě, ale význam je jiný! :)) začala se stahovat dešťová mračna. Rozhled ze špičky byl opravdu nádherný a déšť nás naštěstí nezastihnul Hlavně pohled na pabuky vyčuhující z lesů. Prošli jsme se ještě kousek po hřebenu, já jsem samozřejmě hledala nejvhodnější místo na fotku, ale okolí bylo pravdu zarostlé. Snažila jsem se vyšplhat po ubohých křovinách, ale nakonec jsem zůstala u focení mechů a rakytníků, což bylo hojně dostupné zboží. Míša byl jako vždy trpělivý a pokud mně nadosmrti proklínal za nekonečné zastávky na focení každého ptáčího trusu, tak jen velmi tiše. Tentokrát měl sebou kameru i Shayne, tak mám radost, že jsem taky párkrát před objektivem a ne jen za ním :-) Nevím sice proč mně Shayne zvěčnil v této zvláštní chvilce na shnilém kmeni, ale budiž sranda musí bejt i kdyby tatínka věšeli.




Vzhledem k tomu, že jsme měli jen jednu lahev vody a nikomu jsme neřekli kam jedeme, jsme se po zdolání horského hřbetu raději vydali na zpáteční cestu. A skutečně cesta dolů zrádnější než nahoru. Naše kostrče by mohly napsat samostatní článek. Navíc i cesta a stromy vypadají jinak když se na ně člověk dívá zdola, tak jsme se museli spolehnout na zvuky reky a na fakt, že jdeme směrem dolů, což by teoreticky nemělo dopadnou zle. Když jsme dorazili k Shaynovi domů už se stmívalo. Doplnili jsme ztracené kalorie hromadou grilovaného masa hub a zeleniny, zabalili se do dek a svorně pochrupkávali za doprovodu hororu.