New Zealand: Craters of the Moon

Náš pobyt v Taupu jsme si naplánovali strategicky od lépe stravitelných zážitků, po naprosté bizardnosti.
Začali jsme vodopády Waipunga, Huka Falls, experimentálním obědem na Prawn Farm a samozřejmě Měsíční krajinou. CotM (Karapiti v Maorštině) jsou literárně přes cestu od Huka Falls, 5 minut z Taupa po dálnici SH1 směr na Rotoruu. Termální aktivity jsou na Novém Zealandu nezřídka k vidění, protože NZ leží na krajích dvou kolidujících tektonických desek - Pacifické a Indo Australské. Pacifická deska je tlačená po severní ostrov a čím hlouběji se dostává... Tím víc to vře :-) CotM jsou součástí Wairakei, největšího termálního pole na NZ. Jak horká pára nachází cesty a praskliny skrz zemskou kůru, krátery a ventily se nepřetržitě formují a mění. Na dvou leteckých snímcích z roku 1963 a 2001 je vidět, jak celé pole změnilo v průběhu necelých 40 let.

Z historie

Tato oblast byla 'objevena' již v roce 1859 rakouským geologem Ferdinandem von Hochstetterem, který viděl z dálky asi 20km stoupat obrovský sloup páry. K místu byl velice obtížný přístup. Horké bahno, jezírka vroucí vody a ventily páry, pokrývali velkou plochu oblasti, půda byla měkká a horká s ložisky bublajícího jílu. I když né tak slavné jako blízké Wairakei Geyser Valley (dnes Thermal Valley, dál po SH1) staly se CofM na začátku 20století velkou turistickou atrakcí.

Prospekt NZ železnic z roku 1940 popisuje 'Peklo Karapiti' Fenomém byl sledován povětšinou v noci, kdy kužele kouře a páry stoupaly z jícnů za doprovodu zlutých a rudých jisker. Maorové využívali sílu horké páry k vaření a jako navigaci při plavbě po nyní největším jezeru Nového Zealandu.
V roce 1950 byla oblast popsána jako územý pokryté povětšinou horkým jílem a jezírky bublajícího bahna. 'The Karapiti Blowhole' byla stále zajímavá, ale očividně ne tolik, jak jí před sty lety viděl Hochstetterem.

Nevýznamnější změnou byla výstavba Wairakei Power Station (elektrárny) v roce 1950 cca 2 kilometry severně. Ta začala odebírat značné množství podzemní vody z ložiska pod Wairakei, což snížilo i tlak páry a uhasilo mnohá termální jezírka a gejsíry v Thermal Valley. Oproti tomu se zbylá podzemní voda pod měsíční krajinou vařila podstatně víc a přehřátá pára se začala drát na povrch.

Tvář měsíční krajiny

Krátery

Všechny krátery jsou výsledkem hydrotermálních erupcí. Tlak páry pod povrchem převyšuje tlak vynaložený tíhou zeminy a vysledkem je exploze, která po sobě zanechá kráter až 20m hlubohý. Směs páry, horké vody, bahna a pemzy je vymrštěn do vzduchu do výšky i 100m.

Fumaroly

jsou trhliny v zemském povrchu (často v blízkosti sopky) kde se soustřeďují geotermální páry a plyny. Těch jsme viděli asi nejvíc. Velikost může být od 1cm až po půl metru v průměru. Nejsilnější fumarol byl pozorován v oblasti CotM roku 1967 (tepelný výkon 116 MW, to je předpokládám hodně)

Bahení jezírka

V současné době se pouze v jednom z kráterů nachází bahení tůň, ale ta opravdu stojí za to :) V něm plyny (převážně tedy H₂S sulfan) reaguje s vodou a vytváří kyselinu sýrovou. Ta naoplátku přetváří kameny v tekutý vřící jíl. Při dostatku vody, což se nám vydařilo, vzniká tmavě šedé bahení jezíko které bubla a prská, jak se zkrz něj dere pára a plyny. Kdo při tom nedostane chuť na čočku s uzeným, je divnej.

Vegetace

Z většiny je půda v okolí teplá nebo přímo horká. O soli nemluvě. To samozřejmě ovlivňuje vegetaci, pouze pár druhů může v takovém prostředí přežít. V blízkém okolý fumarolů a kráterů jsou k vidění převážně jen Prostrate Kānuka, což je druh tea tree, který je na NZ docela rozšířený, většinou růžový, nebo bílý. Dál už je to jen několik druhů kapradiny a mechu, které za normálních okolností rostou jenom v tropech, na místech kde teplota nikdy neklesne pod nulu.

Ještě před nedávnem byla měsíční krajina volně přístupná s parkovacím místem u přilehlého golfového hřiště. Dnes se platí absurdně malé vstupné 6NZD. Hlavně z důvodu častých krádeží na nestřeženém parkovišti. U stánku je na výběr z klasického spektra cetek a pohledů plus nějaké to občestvení. Milá babička u okýnka nás v průběhu boje s platební kartou informovala, kudy se vydat, dostali jsme plánek (kratší cesta je cca hodinku, jak kdo fotí :-) je vhodná i pro vozíčkáře. Delší je cca na hodinku a půl) Kromě toho, a udržovaných dřevěných chodníčků mezi ložisky kyseliny sýrové, jsou v ceně 6 dolarů i luxusní toalety s teplou vodou a dostatkem papírových ručníků.
Půda je velmi měkká a okolí kráterů tvoří často jen tenká krusta usazenin a musím říct, že nutkání sejít z chodníčků, které jsou průběžně kontrolovány a přemisťovány, a podívat se blíž k té kouřící páchnoucí jámě je strašně silná. Ale může být smrtelně horká a bahno a voda se blíží k bodu varu. V rámci sebezáchovy je vážně vhodné nebýt idiot a zůstat na dřevěné cestě - ale je to těžké... Těžké.

Ilustrované tabule nás hned na začátku informovaly o změnách a procesech, které za poslední desetiletí změnily tvář měsíšní krajiny. Představte si tu neuvěřitelnou energii, která se pod zemskou slupkou kumuluje a po staletí ohřívá takové množství hmoty. Brr. Já jsem samozřejmě strávila 4 minuty nastavováním od clony po jas hned u nejbližší doutnající hroudy hlíny, nevěda co nás čeká. Míša měl se mnou spoustu trpělivosti. Z kraje :-)

Hned na začátku jsme si prohlídli dva největší z nepřeberného množství kráterů. Nebezpečná a opravdu horká ložiska jsou oplocená. Pád do 80° jílového bahna bych neocenila a rozhodně bych nebyla první, kdo se v něm uvařil. Podobná ložiska horké pary se ještě dnes využívají k vaření, např v nejslavnější a turisticky nejoblíbenější maorské vesničce Whakarewarewa u Rotoruy - tu jsme ale nenavštívili, protože nejsme žádný turisti, žano :)

Pokud jste ten typ, který se začne u desátého hnědozeleného kráteru nudit, vezměte to okolo aktivního pole a užijte si bez přestávek na focení 45min. procházku. My jsme si vyšlápli i na vyhlídku na taupo a poseděli. Stálo to za to. Před rozcestím na vyhlídku nás začal dohánět houf hlasitých dětí ze školního výletu. Naštěstí to už chtěly mít rychle za sebou a na vyhlídku nás pronásledovaly jen dvě učitelky, které si to evidentně jako jediné jakž takž užívaly. Ale stejně to v půlce kopce vzdaly a vrátily se za hejnem.

Ještě před dovolenou jsem se koukala na fotky z CotM a dojmy nejakých čechů. Kromě toho, že místo vypadalo naprosto neuvěřitelně, v našem českém dolíku se nic podobného najít nedá. O to víc mě mrzely koměntáře u fotek - Smradlavá voda, jedovatý jezírko, Kyselý bahno, Smrad, Taková lepší Ostrava. Jo, krátery jsou plné páchnoucí jedovatě barevné a bublavé vody, půda je kyselá a slaná a kameny obalené sírou. Ale není to úžasný? :) Pokud jste v oblasti Taupa/Rotoruy jen na den dva, dá se Craters of the Moon vynechat. Ale pokud máte čas a chuť na nezapomenutelnou procházku a bez 30$ vstupného, jako je to jinde, není o čem přemýšlet. Nám se moc líbilo :) Do hotelu jsme dorazili (v nevykradeném autě) správně znavení. Tak akorát se převlíknout do plavek a jít relaxovat do hotelové termální výřivky