Tulipán

Aneb jak mne Míša zahrnul dary

Na řidičák jsem se učila asi týden. Večer před zkouškou jsem z toho měla hlavu jako medicimbal. Udělala jsem si 250 otázek a rozhodla jsem, že se už nic neopakuje a je čas na nějakou tvořivou siestu. Vzpoměla jsem si na jeden Gabči článek. Jsem ten typ člověka, který v životě vyzkouší skoro každého konička, pro něco se nadchne, půl roku s tím třeští a pak, kde ty loňské sněhy jsou. Někdy mě to mrzí, ale věcí, které je třeba v životě prozkoumat a vyzkoušet je příliš mnoho a nikdy se nestihnu vrátit ke stejne knize. Po intelektuálním vyčerpání jsem se si řekla, že si něco nakreslím. Bohužel nemám mnoho talentu a je to dlouho, co jsem něco namalovala. Ale tady jde přece o odreagování. Každý, kdo mě lépe zná, slyšel alespoň jednou školní historku o obrázku Papoušek v džungli. I tak se mi nápad na malování líbil. Rozhlédla jsem se po pokoji - pytel s prádlem, pradlo, pivo, lampička... Tím toho věru moc nenakreslím. Prohledala jsem batůžek a našla jsem ji. Pastelku. Samotnou. Na opačné straně země, všechny její kamošky užívají jara v krabici od čokolády na Slovensku. Ale tahle bude užitečna. Společně s kačičkovou propiskou si s ní něco namaluju. Výsledek za moc nestál. Jednobarevný kryplíček husičky kombinace pastelka propiska, která má na bříšku vyryté odpovědi z testů, se asi slávy nedočká. Ale mně udělal ohromnou radost. Hned jsem si jí samožřejmě vyfotila a poslala do Čech a jako správné dítě jsem se pochlubila dojemnou husičkou. A v tu chvíli jsem zase pocítila ten úžasný pocit nadšení, jako když je člověk čestvě zamilovaný a chtěla bych nejraději kreslit až do rána. Ale nejen že moje ruka a hlava byly unavené, rozum připomínal ten budík na 6.30 a důležitý zítřek. Ráno mi Míša slíbil, že pokud udělám test, tak mi koupí pastelky. Moje krásné trojhranné Koh-i-norky vhodné pro děti od 3 let dojdou ze Slovenka nejdřív za měsíc a Míša sám dobře zná ty moje zapálené stavy. Testy dopadly baječně a před dveřmi dopraváku už jsem začala házet takové ty pohledy 'Tak, a kam teď?' Míša ale okamžitě připomenul, že je potřeba koupit pastelky a tak jsme šli do knihkupectví a koupili si knihy. Dostala jsem nového Stephena Kinga, báječné čtení, knihu o ptácích Nového Zealandu a knižku příběhů o pejscích ve vinárnách. Na papírnictví ale samozřejmě taky došlo. Tedy, spíš oddělení kancelářských potřeb v supermarketu. Ale i na takovém místě se dá najít spousta věcí, které člověk najednou potřebuje. Pastelky nebyly nic moc. Dětská sada klasických tenkých mastných a tvrdých pastelek za dolar ale postačí k mému matlání. K tomu přihodím skicák, klasický notes, nějaké gumy, obálky, čtvrtku a hlavně nesmím zapomenout na ořezávátko. U malířských potřeb jsem si zaškemrala o poslední kus sady s 12 metalickými pastelkami, vodovými pastelkami, 12 kusů uhlu, tužky od klasického B po H5, a ještě jedny normoš pastelky. Očička mi svítily tak, že už jsem snad ani nemusela malovat. Až mi bylo líto to doma všechno zničit. Samozřejmě jsem zapoměla na ořezávátko. Doma jsem prohledala co se dalo, ale našla jsem jen Sephora ořezávátko na oční linky za 200,- které více-méně posloužilo. Když jsme šli na poštu (hádejte, kdo dostane balíček) Stavili jsme se v malém obchůdku 'se vším' pro zapomenuté ořezávátko. Naneštěstí pro Míšu jsem kromě dvojořezávátka zatoužila i po skicáku s kartóny pro vodové pastelky, plastickou gumu, gumu na charcoal, grafickou plochou progersku, štetec, krabici na pastelky, plastovou tašku na papíry, fixátor a bohužel jsem objevila i mezi akrylem skrytý poslední kus bíleho Gessa. Nové ořezávátko umí tenké ostré špičky a na ořezávátko ze Sephory taky dojde, protože to zase umí ty tupé, které jsou potřeba při ořezávání uhlů. Silný uhel v tenoučkém dřevěném obalu se láme na klasickém ořezku. Stačil den a míšových 200 dolarů a můj stoleček se naplnil nezbytnými užitečnými pomůckami, až se srdce směje. Teď stačí jen překonat strach z neúspěchu a něco z toho použít. V noci vzniknul jen pofidérní uhlový Kiwi. Přes všechny chyby mě kreslení bavilo a těším se na finalní verzi na velkém kartonu a budu se u toho bavit. Pokud hledáte v tomto článku nějakou informační hodnotu, tak nehledejte. Dnes píšu jen o tom, jak mě Míša podpořil v nečem, v čem ani nevynikám, ani mi to není k něčemu dobré. A z toho mám ohromnou radost