Snickers & Bounty

Nebojte, neumřeli :)
Akorát se pořád něco děje, někde jsme, něco zařizujeme nebo jiné výmluvy.
Minulý týden jsme byli na dovolené u Shaynea asi na týden. Samozřejmě jsme se stavily u kamarádky Nikki, která má kachní farmičku, abychom si popovídali a pomazlili se s kačičkama.



Poslední den dovolené mi Andrea poslala SMSku, že má pro nás dvě kachňátka. Už nějakou dobu jsme s tou myšlenkou koketovali a obvolávali záchranné stanice a podobné organizace. Ale je na kachňátka relativně pozdě (tady máme začátek zimy)

Bird rescue centre v Green Bay, což je 10 minut od nás, se i tak ocitlo několik osiřelých kachňátek, děkujeme lovecká sezóno :(
Do telefonu nám správci řekli že se jedná o dvě kachny pižmové
<- (ne, děkujeme) a jedno kachňátko kachny pekinské -> :-)


Ve čtvrtek, po návratu do Titirangi, jsme se ráno jely s Andreou podívat do rescue centra. Toho dne se jim objevilo ještě jedno pekinské. Tak to by bylo ideální. Kachničky jsou hodně společenské a v zásadě by neměly být vychovávané jako jedináčci. Samozřejmě jsem z nich byla úplně odvařená, malá žlutá klubíčka, cca 8 týdnů. Měli tam i malé tučňáčky modré - nejmenší tučňák na světe a svině klouzavá, kousavá :) Zamluvila jsem pekinské a jely jsme do Nosh. To je obchůdek s nepřekonatelným evropským jídlem. Nakoupily jsme nezbytné věci na společnou večeři. Nakonec jsme měli tuňákové steaky s chřestem a fíkovým salátem a jako dezert jsem upekla linecké kolečka hvězdičky a kačičky. Z toho jsou tu všichni samozřejmě úplně vyplesknutý. Protože na NZ nikdo nevaří, nepeče, jen ohřívá. Naštěstí Andrea je původem z Chorvatska, alespoň tedy její rodiče, tak má alespoň kvalitní kulinářské základy.



Pátek ráno, připravila jsem zahřívací lahev, vystlala krabici novinama, opatřila jí víkem a zavolala na záchrannou stanici, že si jedu pro kačičky. (Zrovna se mi vybavilo, jak jsem se snažila trefit na jejich příjezdovou cestu... Marja, svoje řidičské schopnosti nechám na jindy)
V centru měli několik zraněných kondorů, pár divokých kačiček, spoustu papoušků, všude to pípalo a kvákalo. Naše kachničky během toho jednoho dne hrozně vyrostly! Byly s dospělou kačičkou ve venkovní kleci. Protože už byly relativně staré, už uměly samy jíst ze země a byly navyklé na kuřecí směs. (teď když si to po sobě čtu, tak jen dodám kuřecí krmnou směs :-) Naložila jsem drobky do auta, připoutala krabici a samozřejmě hned jela za Míšou do práce, kde jsme se 10 minut společně rozplývali. Pak jsem skočila koupit nakoupit jídlo celé rodině. Po nás Tesco těstoviny, pro psa jasmínovou rýži a kuře, pro kachny organický salát a rybu :) Doma jsem nebyla schopná nic dělat, jen se sklánět na smradlavou bedýnkou a tlemit se.




Kamarádky Andrea a Angela se přijely podívat a tak jsme je vzaly na procházku na zahradu. Samozřejmě jsme skončily dole v potoce. Kačičkám se to evidentně moc líbilo, čím bahnitější, tím výtečnější a já jsem se děsila, aby někam neuplavaly. Po koupeli jsem si hrála na matku kachnu a batolila se kvákaje po zahradě. Kachňátka mne sice následovala, ale sousedi se z toho asi brzo nevzpamatujou.




Největší strach jsme samozřejmě měli z toho, jak naše dva nové členy smečky přivítá Max. První týden jsme mu je nepředstavili. Geroj vypadal relativně smířeně. I když mu je naprosto jasné, že dávka ňufání a mazlení se o něco ztenčí. Snažíme se mu vše vynahrazovat. Už první den je sledoval po bytě s čumákem pod ocáskama a olizoval jim prdelky. Je z něj opravdová ušatá kachní maminka. Že je to absolutní anděl jsem se přesvědčila týden na to. Krmení v kuchyni se samozřejmě neobejde bez pár loků vody, popřípadě přímo rychlé koupeli ve psí misce. Kachničky byly napasené a napité a Gerýšek si užíval svojí snídani. V tom se mu v misce objevil placatý zobák a začal se hrozně zajímat o to, co Geroj žere. Kdyby to udělal Max nebo Bayly, tak už by měli podrápaný čenichy. Naštěstí Gery jen zavrčel, aby štěňata pochopila, kdo je vůdce smečky. Od té doby jsem několikrát přivedla obě kachničky k misce, když Geroj jedl a všichni tři se zdáli být v pohodě. Max, lokální nelítostný vrah divokých kachen a tyran slepiček, se ukázal být relativně něžný. Snad pochopí, že jsou součástí rodiny. Pokud ne, budu ho muset preventivně zavraždit.



Prvních pár dní jsme usilovně přemýšleli o jménech. Jedna kačička byla o něco větší se širšíma nohama. Ale rozdíl byl sotva znatelný. Snažili jsme se vymyslet univerzální jména, která by pasovala na kačenku i na kačírka. Podle toho co se z nich vyklube. Větší, o které jsme si naprosto nepodloženě mysleli, že bude kluk, jsme už v podstatě přišili jméno Huggie. Podle jednoho moc roztomilého Nikkyného kačera. Druhá jméno ještě neměla. Snažili jsme se přijít s něčím vyloženě kachním. Ale ne až tak kachním jako Duffy, Donald nebo Quacker. Protože mají rádi vodu - Sherlock - napadlo mne jméno Bounty - ne podle tyčinky, ale podle té slavné lodi. K Bounty to perfektně sedlo a Míšu hned napadl Snickers. Nějakou chvilku sice trvalo, než jsme se přepnuli z Huggieska na Snickýska, ale je to prostě náš Snickers :-)




Od teď píšu ve spojení s kachňátkama měkké i. Protože už asi není pochyb, že se jedná o kluka a holku. Snickers Bountinku přerostl skoro o třetinu. Drápy se jim začaly zahýbat a špičatět a z pod žlutých kachních peříček začala vykukovat černá dospělácká pera. Už po několika dnech nám došlo, že to asi pekinské kačičky nebudou. Ty jsou celé bílé s oranžovými zobáky. Kachňata vypadají všechna stejně, tak bylo pátrání hodně složité. Každopádně vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o kachny pižmové, muscovy duck.



Měli jsme už načtené a nakoukáné spousty o kachnách pekinských a hrozně jsme se těšili na krásné malé bílé kačičky. Zjištění, že z nich budou kolosální drápaté kachno-husy s nádorama na zobáku bylo šokující a musím říct, že jsme byli v první chvíli dost zklamaní. Seděli jsme na posteli a koukali na internetu na obrázky kachen pižmových. V tom se ozvalo z klece takové smutné pípnutí. Vzali jsme si Snikyho a Bountinku do postele pro večerní pomazlení a oba jsme se hrozně zastyděli za svoje předsudky. Jsou to přece jen naše osiřelá kachňátka, která potřebují dobrý domov a za nic nemůžou. Už si nemůžu představit, že by z našich pižmátek vyrostlo něco jiného než pižmátka :)




Načetli jsme si informace o jejich chovu a zjistili si o nich, co se dalo, ať nejsme pozadu. Už se nemůžu dočkat, až bude Snickers metr dlouhej a vrátí Gerojovi všechny pohlavky, které od něj dostal ocasem :D Zatím jim nezbývá, než ho ozobávat.





Protože rostou tak strašně rychle, jsou mým věčným nepřítelem plenky. Každé dva dny musím šít nové a ty poslední jsem udělala moc velké, takže teď v podstatě čekám, až do nich dorostou. Což by nemělo trvat tak dlouho. Každopádně není nic roztomilejšího než kachna v plenkách :D
Tímto chci poděkovat svému výbornému 'zaměstnavateli' kosmetické společnosti NYX za zásobu úžasných letních plážových nepromokavých tašek, které jsou k šití plenek jako stvořené! :-)
Ačkoliv se kachnička jeví jako netradiční domácí mazlíček, je hodně oblíbený. Plenky pro domácí kachny a vůbec domácí ptáky jsou hodně diskutovaným tématem po celém kybersvětě. Až udělám finální verzi, nějak pěkně to nafotím a napíšu návod. Dají se samozřejmě koupit už hotové kachní popruhy. Ale když ona kačička pořád roste, tak je to hodně nákladné.




Následující víkend jsem vyhrabala v garáži co se dalo a postavila novou klec. Naštěstí David nechal dělat nový lining bazénu, tak máme spoustu bazénové folie, kterou jsem nový kachní domeček vyložila. Sice mi to trvalo celý den a moje krásné pěstěné ruce málem padly za vlast, ale podařilo se. Klec není sice úplně nejpraktičtější (nemá kolečka ani není skládací) ale alespoň je pěkně omyvatelná. Až zbohatneme, tak koupíme něco uplně high tec. Kačičky totiž první dny bydleli v krabici, ve které nám kdysi dávno Míšův taťka posílal balík do čech z UJD a kterou mi pak moje maminka poslala na NZ s našima věcma. Z prvotních chovatelských nezdarů jako jsou noviny a ručníky jsme po nekonečně dlouhé době několika dní konečně přešli na kočkolit. Nechápu, proč mě to nenapadlo okamžitě, dummie. Zatím jsou kachny to tedy kachny domácí. Snažím se je venčit jak často můžu. Zrovna máme období dešťů, tak se na zahrádku moc nedostanou, ale na terase u bazénu jsou... pečené vařené?



Kachny pižmové jsou mimo jiné výborní strážci. Chrání svoje území a když se na Vás rozběhne metrová kachna s ohromnejma pařátama, je to opravdu působivé. Obzvlášť, když na ní žádné Sedni! ani tatranka neplatí :) Samozřejmě jsou to chytří ptáčci. Umí se naučit svoje jméno, členy rodiny rozeznají cca po jednom týdnů, hlas už po pár dnech. Samičky umí výtečně létat a jako jediné kachny mají rády spánek na větvi stromu. Né že by na Zealandu byly lišky nebo jiná havěť. Ale i tak mě uklidňuje pocit, že můžou uletět. V případě nebezpečí samozřejmě. Zvláštní věc je, že nekvákají. Takže jsou relativně tiché až na strašně vtipné sípání :D Bounty když se jí snažím zvednout tak vydává něco mezi sípáním a kvakem a Snickers chrápe. Jako každá kachna se snaží utéct, když se jí někdo pokouší zvednout. Ale jakmile je v náručí, tak se užívá masáž křidýlek a mazlení. Kromě možná některého papouška je to jediný pták, který miluje lidský kontakt a hlazení.



Oba dva jsou samozřejmě charaktery. Bounty je trošku plachá. Snaží se bojovat, když jí zvedáme - tak to má být. Pláče když je sama, což není nikdy na delší dobu než zabere přenos z kuchyně do koupelny. Snickers je strašně oprsklej, rád klove do nosu, když ho vidí nad klecí a jakmile mu dam pod ocas ruku automaticky si na ní sám nastoupí :) Jsou oba strašně vtipní, když se drží těma plochýma nožičkama na ruce, balancují a předstírají, že jsou mocní orli :D Ještě pár týdnů tréninku a budou z nás hotoví piráti s kachnama na rameni.

Všechny fotky najednou, i spoustu dalších, si můžete prohlédnou v našem albu na Facebooku ZDE

Všechny fotky z navštěvy Nikky si můžete prohlédnou v našem albu na Facebooku ZDE