Jak loupat krevety a správně je připravit

O výletě na krevetí farmu v Taupu a něco málo ze života krevety jsem už psala ZDE

Z předchozího článku se dozvíte, jakým způsobem na Novém Zealandu využíváme termální prameny k unikátnímu chovu teplomilných říčních malajských krevet, jak kreveta žije, rozmnožuje se a bojuje a spoustu dalších zajímavostí. Pokud je prostě plánujete jenom sníst, pokračujte ve čtení.

Není ovšem divu, že jsme se na toto úžasné místo vrátili a tentokrát si prohlédli krevetí líhně a celou farmu. Dokonce jsme si zkusili i lov krevet, který skončil velice (přídavné jméno mne nenapadá, ale zážitek to byl ohromný :-))
Tentokrát je článek místo poutavého příběhu plný praktických informací.

Článek o našem výletu samozřejmě napíšu taky. Zvlášť, aby nenudil zbloudilé kulináře.



Něco málo o krevetě
Krevety patří mezi nejoblíbenější mořské plody. Jsou vynikajícím zdrojem proteinů a obsahují jen malé procento tuku (nasycených tuků) což z nich dělá vhodnou součást zdravého jídelníčku. Obsahují omega-3 mastné kyseliny, vitamín B12, jód a spoustu dalších tělu (a převážně pleti a zubům) prospěšných věcí.
Je cca 300 druhů krevet a garnátů. (v angličtině prawn a shrimp) Většina lidí používá oba názvy, rozdíl mezi nimi je tak malý, že ho v podstatě málokdo zná a pro konzumenta nemá v podstatě žádný význam.
Nalézt je můžeme v podstatě ve vodách celého světa, hlavně u Pacifického Oceánu (čili u nás, žano :)) Atlantického Oceánu, Mexického zálivu atd. Stejně jako humři a krabi, i krevety žijí v chladné i teplé vodě. My jsme navštívili jednu z mála líhní teplomilných krevet. Jedinou na NZ. Důvod je prostý - ohřívat vodu krevetám by bylo neúnosně nákladné. Teplovodní krevety rostou mnohem rychleji a díky počtu potomků vhodné k chovu

Jak krevety vybírat a nakupovat
Tahle část článku je pro nás, co jsme se narodili ve střední Evropě, možná trochu zbytečná. Ale všichni si občas rádi zajedeme na dovolenou nebo se dostaneme k čerstvým krevetám. Já zastávám heslo Štětí přeje připraveným.
Krevety s nejlepší a nejjemnější chutí jsou samozřejmě ty čerstvé. U nás jsou k dostání převážně zmražené a jinak konzervované. V obchodě se setkáme s už rozmrazenými krevetami skladovaných na ledu - což je ta optimální způsob skladování krevet těsně před přípravou. Po takových krevetách se určitě nebojte sáhnout, pokud prodejci důvěřujete.
Čerstvé krevety se rychle kazí. Pokud vybíráte na rybím trhu, rozhodně dejte pozor na lokalitu místa (nejlépe přímo u přístavu, v Aucklandu samozřejmě ZDE, kde jsou čerstvé výlovy každý den, popřípadě si zde můžete koupit garnáty a humry živé)
- Čerstvé krevety voní krásně slaně mořem, vyhněte se těm, které voní lehce po čpavku. Jejich krunýř je lesklý a pevný - ne kluzký a popraskaný.
- Barva krevet by měla být jednotná, žádné barevné flíčky či odchylky - v tom případě už se začínají kazit a kupte si raději krevety mražené. Pamatujte, že krevety většinou nejsou za čerstva růžové či lososové barvy. Nejčastěji prodávané jsou šedivé, černé, olivové či lehce do modra. Svou příjemnou masitou barvu získají až po tepelné úpravě.
- Oči jsou velké a lesklé. Nekupujte ty se scvrklýma očima či bez očí.
- Kontrolujte také ryby na trhu, zda mají průzračné oči a pružné maso, které se při zmáčknutí rychle vrátí do původního tvaru - v tom případě jsou ryby čerstvé a s největší pravděpodobností i krevety.

Jak krevety rozmrazit
A jsme paradoxně u nejdůležitějšího bodu, který je bohužel u nás často zanedbávaný.
Zmrazením krevety neztrácejí mnoho chuti ani vůně. Může k tomu však lehce dojít neopatrným rozmrazením. Příprava zmrazených krevet si žádá čas a jemnou ruku, aby si zachovaly vynikající chuť a pokud možno co nejvíce antioxidantů, které se nachází v neuvěřitelném množství v hlavě a pod slupkou. V případě, že jste až dosud krevety rozmrazovali až na pánvi nebo zalitím horkou vodou, pravděpodobně Vám salát zdobily jen růžové gumové kousky bez výraznější chuti.
Správné rozmrazení zajistí, že se krevety provaří rovnoměrně a eliminuje přítomnost škodlivých bakterií. Ty se zničí při procesu přípravy pouze v případě, že byly předem vhodně rozmrazené.
Umístěte krevety do nepromokavého sáčku a vložte přes noc do misky s ledovou vodou a trochou ledu do lednice. Dejte pozor aby se krevety nenamočily. Pokud ráno nebudou úplně rozmrazené, rozhodně nic neuspěchejte. Vyndejte krevety a nechte je ještě chvíli pouze v lednici nebo ve vodě bez ledu. Každopádně musí být před přípravou kompletně rozmrazené. Pokud spěcháte, můžete vynechat led.
Pokud možno, kupte si korýše s krunýřem. Loupání je sice trochu práce navíc, ale chuťově se jim nic nevyrovná. Pokud jste v obchodě našli pouze mražené krevety bez krunýřků, kupte si ty Nepředvařené.


- Nikdy nerozmrazujte krevety při pokojové teplotě či v mikrovlnné troubě a to ani na režim Defrost. Vaše úsilí se Vám vyplatí.


Jak krevety připravit
Čerstvé krevety vydrží v lednici až 3 dny. Dejte je na led co nejrychleji po nákupu, pokud možno hned v obchodě či na trhu. Čím dříve si je připravíte, tím lepší zážitek Vás čeká! Teplota v lednici není optimální pro uchovávání tohoto typu mořských plodů. Pokud nemáte po ruce led, umístěte krevety do nejspodnější části lednice.
Příprava krevet není naštěstí vůbec složitá (oproti procesu rozmrazení určitě ne) Nepotřebují dlouhou dobu tepelné úpravy.

S krunýřem či bez krunýře?
A já říkám jak kdo má rád! :-) Připravit je můžete jak s hlavou a skořápkou, tak oloupané. Oloupejte je, když jsou polorozmrazené. Půjde to mnohem lépe. Uvaření v pokud možno neporušené slupce zajistí mnohem výraznější a příjemnější chuť a krevety budou o poznání šťavnatější.
Ze skořápek a hlav můžete také připravit silný vývar, který je množné zmrazit.

Osmahněte krunýře na olivovém oleji, po pár minutách přidejte vařící vodu, vařte cca 15 minut. Přelijte přes síto, uskladněte ve vzduchotěsné nádobě a ujistěte se, že je vývar studený předtím, než jej vložíte do mrazáku.


Vaření je nejoblíbenější metoda přípravy krevet, obzvlášť u malých druhů. Je důležité krevety nepřevařit, ale zároveň je nenechat syrové. S ohledem na velikost, příprava zabere pouze několik minut.


1) naplňte hrnec dvěma litry vody, přidejte dvě lžíce soli
2) Uveďte do varu a přidejte krevety
3) ztlumte oheň a zlehka krevety povařte. Začněte počítat minuty od chvíle, kdy voda opět začne vřít. Malé a střední budou trvat cca 3-4 minuty. Velké 5-8, obří 7-8 minut. Jakmile se barva schránek změní na příjemně mléčně růžovou, jsou připravené. Vyloupané budou masitě bílé a neprůhledné. Rozkrojte jednu a zkontrolujte, jestli jsou uvařené.

Grilování je další oblíbená metoda přípravy a hodí se hlavně pro velké kusy, jako krevety tygří nebo královské. Malé krevetky se dobře grilují, pokud je napícháte na namočenou špejli. Vynikající jsou na pár hodin naložené, než je položíte na gril či rozžhavené uhlí. Pečené v troubě na 175° budou trvat jen o pár minut déle.

1) odstraňte krunýře, ocasek ovšem nechte neporušený.
2) odstraňte střívko a napíchněte několik krevet na jehlici nebo namočenou špejli (v teplé vodě alespoň 20 minut)
3) položte aluminiovou folii na gril a zapněte na nejvyšší stupeň, jakmile je gril rozžhavený, položte na něj jehlice tak, aby měly dostatek prostoru.
4) potřete trochou olivového oleje a dochuťte mořskou solí, pepřem a česnekem.
5) Grilujte dokud nejsou krevety mléčné cca 3-4 minuty. Otočte pouze jednou cca po dvou minutách. Sundejte z ohně a podávejte :)

Na pánvi - Neoloupané čerstvé krevety na pánvi - můj nejoblíbenější způsob přípravy, který rozhodně zanechá krevety nejvoňavější a nejchutňejší. Pokud máte gril s ocelovou plotnou, můžete smažit i na grilu. Příprava je samozřejmě vhodné i pro oloupané krevety, já však nedám dopustit na krevety tygří grilované s hlavou a krunýřem. Chuť je vynikající a zavděčí se jako předkrm a jako hlavní jídlo. Takto připravené krevety jsou vynikající s kvalitní rýží, která po oloupání absorbuje šťávu z hlav, nebo i s křupavým bílým chlebem. Chuti krevet rovnou na pánvi zalichotí česnekové máslo.

1) Opláchňete krevety pod studenou vodou. Lehce je osušte pomocí papírové utěrky. Pokud je Vám se nepříjemný pohled na samečky s obrovskými modrými klepety, klidně je odlomte a buď vyhoďte, nebo použijte na vývar. Alespoň budete mít na pánvi víc místa.
2) Na velké pánvi rozehřejte máslo na nejvyšším stupni. Přidejte krevety spolu s několika stroužky nasekaného česneku.
3) Okořeňte solí a bohatou dávkou čerstvě drceného pepře a smažte. Krevety kontrolujte, je třeba každou z nich otočit, jakmile je jedna strana růžová. Nebojte se je otočit několikrát. Po 3-5ti minutách odstavte z ohně a okamžitě podávejte např. s cibulovou rýží a lehkým salátem. Šťávu z hlav přelejte přes rýži - je v ní největší množství antioxidantů.

Smažení není sice ani z daleka tak zdravé jako výše zmíněné možnosti, ale rozhodně je chutné. Připravte si menší množství krevet s francouzskou bagetou a trochou citronu jako předkrm a nemusíte se bát o svojí postavu ani o hladinu cholesterolu.

1) Wok či fritézu naplňte olejem a zahřejte na 190°
2) než se olej zahřeje, oloupejte krevety, můžete nechat ocásek, pokud chcete.
3) Ponořte krevety do mléka a následně poprašte moukou a fritujte.
4) Fritujte 2-3 minuty nebo dokud nejsou krevety krásně zlato-hnědé.

Pokud máte předvařené krevety, pouze je ohřejte na velmi mírném ohni, abyste zabránili převaření.
Pokud si krevety vaříte jako součást dalšího jídla, např. rizota či salátu, uložte je do vzduchotěsné nádoby či sáčku a v lednici by měly vydržet až 3 dny - méně je lépe.

Jak krevety oloupat
Jedna z největších otázek, na kterou je naštěstí lehká odpověď a potřeba jen málo praxe. Ať odstraňujete krunýře před či až po vaření, jedná se o jednoduchý a jasný proces.
Jednoduše zakruťte hlavou, která je velmi křehká a bez obtíží se oddělí. Pokud jsou krevety již zpracované, rozhodně využijte šťávu.
Odstraňte nohy jemným trhnutím směrem od těla, jde to velmi lehce. Nalomte ocas a schránku, kterou už nedrží nohy pohromadě, odtrhněte směrem od těla a zůstane Vám oloupaná růžovo-bílá krevetka.
Případně můžete postupovat obdobně
Hlavu a ocas odtrhněte a zůstane Vám zahnuté tělo se schránkou
Použijte prsty (nebo nůžky či nůž chcete-li) a rozdělte jemně schránku mezi řadami nohou na břiše. Potom stačí uchopit jednu řadu nohou a odloupnout schránku směrem nahoru. Zkontrolujte, jestli na krevetě nezůstala jemná průhledná vrstva krunýře.

Ničeho se nebojte. Pokud jste krevety dobře rozmrazili a následně jste je připravili podle Vám nejsympatičtějšího postupu, rozhodně se do ní dostanete a nic Vám v tom nezabrání :) Pokud máte v plánu příjemnou večeři s celými krevetami pamatujte, že prázdné obaly zaberou spoustu místa - víc než kreveta v celku. Ujistěte se, že máte k dispozici ubrousky, citronovou vodu na opláchnutí rukou a objemnou nádobu na prázdné krunýřky.

Jak odstranit krevetí žilku - střevo
Při konzumaci obzvlášť u velkých krevet pravděpodobně budete chtít odstranit žilku. Předvařené či vyloupané krevety Vás této drobnosti většinou ušetří. Žilku můžete odstranit po i před vařením. Je naprosto jedlá, ale obzvlášť u velkých kusů Vám může pokazit dojem z jídla a chutnat poněkud písčitě a nepříjemně.
K odstranění použijte buď nožík nebo párátko. Na zádech krevety, kde byste očekávali páteř, jemně maso  nařízněte, otevřít půjde i prstem. Čerstvou krevetu propláchněte pod vodou a to by mělo žilku spolehlivě odstranit. U již uvařených jednoduše odstraňte nožem či prstem.
Je možné žílu odstranit už při loupání - vytáhnout společně s odlomením ocasu. Je to ovšem relativně složité. Při konzumaci se nelekněte, když některá z krevet žílu nebude mít.

Přeji Vám krásný kulinářský zážitek.

Dog friendly park v Aucklandu

Po zveřejnění včerejšího kachního článku jsem se cítila trochu hloupě. Bylo mi líto Geroje. Až si ráno s šálkem horké kávy pujde přečíst blog a zjistí, že je téměř Geraprostý... Co teprve ostatní obyvatelé naší malé farmy. Tak se to teď pokusím všem vynahradit.
Začnu Míšou, je momentálně nemocný. Pečuju o něj jak nejlépe umím a on naoplátku pracuje z domova. Abychom oprášili a poplácali i zbytek smečky, zavzpomínám trochu na teplejší dny a ukážu Vám takové dokonalé psí babí léto, nyní nově s také přídavkem kachny kozy a andulky.



Maxík je trošku zvláštní retriever. Je relativně mladý, ještě mu nebyly dva roky a je vykastrovaný a hodně plachý. Geroj si na něj samozřejmě trochu vyskakuje, protože má k@ule. Ale hierarchie ve smečce prostě být musí.
Max toho kromě sedni a dej pac moc neumí a těžko se trénuje, protože se bojí. Když ho chceme pohladit, tak se schovává a musí se na něj pomalu. Každopádně je to mazlíček a pořád se směje. Ať mi nikdo nevykládá, že se psi nesmějou.



Samozřejmě oba naši retrieveři jsou výborní plavci. Gerojovi trvalo, než se přestal bát hlubokého bazénu a začal do něj skákat hlava nehlava. První, co jsme se totiž snažili Geroje naučit byl povel ladder – čili použij žebřík :) Pro případ, že by prostě nešťastnou náhodou spadl do bazénu.
Když se to tak vezme, on se kromě hloubek ještě trochu bojí mělčin. Respektive vln :)




Nervama se mohl rozložit, když jsme s Míšou relaxovali s knihou na lehátku uprostřed bazénu. Běhal po okraji, tlapkou tlapkal do vody a snažil se nás jakýmkoliv způsobem přitáhnout ke břehu. Jeho chvilka nastala, když se plavidlo dotklo obruby. Rychlostí zvuku se dostal na druhou stranu bazénu a předníma nohama skočil na lehátko. Tím ho samozřejmě odstrčil od břehu a vzdálenost mezi předníma nohama na matraci a zadníma nohama na terase se začala nelítostně prodlužovat.
Když jsme se konečně přestali smát jak naše, toho času jediné, dítě padlo do vody a chlupy drápy se drží matrace, pomohli jsme mu na palubu a nechali se olízat a otlapkat. Gerýšek se rozhodl dát svojí radost ze znovushledání najevo divokým skákáním v kruhu, takže jsme ani my suší nezůstali.



Nakonec se ze skákání stala oblíbená letní kratochvíle. Přísahám, dokáže v kuse běhat půl hodiny – do bazénu, žebřík, hop do bazénu, žebřík... A směje se u toho jak blázen. Tyhle voloviny musí mít po tatínkovi. Nejoblíbenější hračky jsou žlutá a modrá věc. Jsou to takové pěnové válečky a oba jsou jimi úplně posedlí.
Bayly... je čivava, naprosto nervní uštěkaná a hryzavá, kterou si nikdo neoblíbil a která momentálně bydlí u Andrey. V mém krásném článku na ní není místa. Toho malého yorkšíra jsme měli sice jen na hlídání. Ale věřím, že víc než čivavu oceníte fotku psa, který vypadá totálně jako Václav upír Krejčí.





10 minut autem od našeho domku máme výborný vynález. Dog friendly park. Pokud ovšem neřídím já, to se může protáhnout i na hodinu...
V Aucklandu nejsou psí parky neobvyklé. Jeden takový menší máme v podstatě na ulici. Do dalšího, ten je pár kilometrů daleko, Geroj velice rád na hodiny utíká.
Ale tenhle je rozsáhlý, zábavavný a my ho máme prostě rádi.
Jedná se o krásný velký lesopark užasným kusem buše, stezkami srkz les a potokem, výcvikovou částí s agility 'prolejzačkama' pro pejsky a spoustou zábavy i pro psí majitele. Gerýšek i Max park milují.
Za pěkného počasí se tam sejde nejvybranější Aucklandská psí společnost, nikdo nikoho nebuzeruje za psa bez vodítka a dětský koutek, který je hned na začátku, je bezpečně ohraničený vysokým plotem, aby se žádná stvůra nedostala ven.
Bazén je věru vynikající zábava a oba kluci plavou jako by je za to krmili, ale mnohem lepší voda je ta o něco hustší, nejlépe neprůhledná a pokud možno smradlavá. Max se dokáže narvat do kaluže libovolné hloubky. To je většinou hlavní zdroj jeho zábavy při návštěvě parku.




Geroje se snažíme trénovat. Spíš jde o to, aby měl zábavu a my se trochu podřizujeme. To abychom mu vykompenzovali to celotýdenní buzerování.
Prolézání trubkama jsme pochopili úplně okamžitě. Že dostává odměnku za to, že běží skrz rouru, Geryho nekonečně baví. Běh po kladině je trochu rozpačitý. Máme velkého psa a malou kladinu. Po dešti je to obzvlášť zrádné a kluzké. Pořád ještě bojujeme proti naskakování a seskakování a snažíme se, aby i nahoru i dolu ladně ukázněně vykračoval. Ladně a ukázněně, to zní jako náš pes. Ještě se na tom pracuje. Slalom je téměř ukázkový, pokud ovšem běžím jako první :) Dozadu si nevidím, tak možná občas trochu podvádí. Ale jakmile mám v ruce kus sušené hovězí plíce, slalomuje i pozadu :) Největší problém byl pravděpodobně přeskok přes překážky.




Geroj rozhodně není zastánce hrdého hesla „Přeskoč, obejdi hlavně nepodlez!“ Trvalo nám asi 10 plic, než přeskočil první. A to jen za pomocí asistentů, kteří stáli po obou stranách a bránili mu v oklice. Teď už skáče všechny 3 v řadě a obě dvě velikosti.
Čeho jsem se dost obávala a nebyla si jistá, jak ho naučit, byl proskok pneumatikou. Jak mě ale miláček překvapil, když naprosto ležérně proskočil hned napoprvé a evidentně si to užil. Ještě nemáme vymyšlený žádný přiléhavý povel. Ale to se nějak za pochodu vynajde samo.



Kromě psího hřiště je druhá nejoblíbenější atrakce potok. Vody je tam sice jen po lýtka, ale mistři se i tak zvládnou zmáčet od ocasů po uši. A zbytek si vynahradí ve zmíněné kaluži, že Maxi?
Oba už dokážou vyskočit na velkou kluzkou kulatou kládu přes potok, která je 2 metry vysoko. Geroj se kromě toho naučil kládu obejít a nastoupit na ní od kořenů. Ale já to nepovažuju za podvod. Asi nás tím chtěl přesvědčit, že je nejen obratná lištička, ale taky liška všemi mastmi bystrouška.



Crum Park je i pěkným místem pro piknik nebo procházku s kamarády. Báječné místo, jak spojit příjemné s užitečným. Kolem pěšinek jsou rozmístěné různé udělátka pro cvičení, aby nezaháleli ani svaly psých majitelů. Někteří z Vás jsou ale pohybově nadaní a někteří z nás nikoliv. V mém případě to paradoxně dopadlo Lehko nahoru, těžko dolu. Ale někdy není naškodu zůstat si takhle v neděli v poledne viset. Navíc je to asi v rodině.



I když Liliiným dlouhým nohám a Jerryho silným rukám nedělalo sebemenší problémy prezentovat svůj potenciál, někteří by mohli park označit jako skvělé místo jak udělat ze sebe a svých společníků vesnický primitivy :)
Ještě Ti chybí k dokonalosti ultimátní kombo ponožky sandály Jerry! :-)





Naše poslední návštěva parku proběhla předevčírem.
Zrovna máme období dešťů. Už tři týdny leje a leje a v neděli konečně vykouklo sluníčko a na nebi ani mráček. Hned ráno jsme se sbalili – doslova – a celá rodina vyjela na nedělní výlet.
Kachňásci v milovaných opěvovaných taškách NYX nebyli úplně spokojení, protože jim krčky ještě pořádně nevyčuhují. A oni jsou přece tak zvědaví!




Za tři tři týdny kachničky nejen vyrostly, ale také se naučily dobrým mravům. Už na nás nekakají kdykoli se jim zlíbí a i po půl hodině mazlení – což je u kachny výkon! - si počkají, až j postavíme na trávu. Z první cesty autem bez přepravky jsem nebyla radostí na lustru. Představa jak autem víří dvě kachny a pes se je snaží zpacifikovat není úsměvná.
Oba se ale pohodlně usadili, Snickers se strašně zajímal o to, jak Míša řídí a Bountinka se usalašila a jen na kruhovém objezdu pronesla znepokojené Síípíp?!
Ale zvládli jsme to na jedničku.



V parku jsme si vybrali co nejotevřenější prostor, abychom v případě řítícího se pitbulla mohli zasáhnout. Zpětně mne nenapadá, jak bych zasahovala. Ale Rozhodně by to bylo akční.
Míša se snažil zabavit Geroje, proběhat ho a házet si klackem, aby si nepřipadal příliš nevyvenčeně. Ale nevím jestli s ním cloumá puberta, nebo park plný pachů a psů je natolik lákavý, že nemůže sedět. Nebylo minuty aby bezhlavě neutekl na hřiště. Které bylo naneštěstí při nedělním poledni přepejskované a naštěstí jen co by Zkamenem dohodil.



S&B se na trávě evidentně cítili dobře. Švitořili, uždibovali, klovali mne do oka. Trávy všude plno, ale oni stejně nejraději z ruky. Asi jsme je trochu rozmazlili.
Teď už s tím nic nenaděláme, můžeme v tom jedině pokračovat.
Gerýšek strašně žárlil a nekontrolovatelně kolem sebe mlátil ocasem. Koordinovat smečku byl občas dirigentský výkon.
Navíc takové kachňátko je překvapivě rychlé a občas se i rozhodne jít na průzkum. To pak běží celá rodina a jen Geroje to těší. Ostatní návštěvníci parku byli velmi ohleduplní a už z dálky si brali pejsky na vodítka a chodili kolem nás obloukem – ale beztak nám všichni záviděli!



Nakonec jsme i pro drobky našli bahnivou louži. Ale byla pro ně asi moc mělká. Párkrát si smočili peří, zobáky a zase zpátky na sluníčko.
Cestou k autu jsme udělali přestávku u potoka a dopřáli jim pořádnou koupel. Nejeden kolemjdoucí se zastavil, aby nám kačičky oáchal. Jedna dáma s pudlíkem se dokonce divila, že je tam na potůčku neviděla den před tím. Neví, chuděra.
Kolem strouhy se motalo a příliš rozverných pejsků, tak jsme si naložily ptáčky a odvezli si je
domů.
Navíc mi došla baterka do foťáku, takže jakékoliv výletování už bylo naprosto zbytečné!!



Aby žádná němá tvář nezůstala zkrátka, dneska končíme naší roztomilou a mazlivou Cookienkou



a kozlíkem Frankiem – na Tvém místě bych to nedělala Gerý.