Tento prispevok bude trochu strucny slovne, ale rozvernyfotograficky.
Jedneho dna sme sa rozhodli, ze tu pneumatiu, co uz 2 mesiace vlacime v kufri, by sme vazne mali vymenit. Zasli sme do
servusu, kde nam typek povedal, ze nam predali spatnu (smerovu), tak sme sa vybrali do Waipawy, aby nam ju vymenili (na tom vrakovisku, kde sme ju povodne kupili). No a ked uz sme tam boli, nalozili sme Geroja a preskumali 
miestny "walkway". Jednalo sa o taky dedinsky parcik v tvare makoveho sliza (ach...), tiahol sa do kopecka a popri zahradach. Nakoniec vyustil v taky rozpravkovy hajik a ten zase vyustil v nejaku standardnu dedinsku ulicku, ktorou sme sa vratili. Cestou spat sme sa zastavili u butchera a nakupili masicko, ktore tu je pomerne lacne. 
Pripocitajte si k tomu, ze je nedotovane a chutovo kdesi uplne inde nez to nase a mali sme hned krajsi den :) A to vratane Geroja, ktory vyfasoval odrezky. 
Mimochodom ked masiar zistil, ze uz nema ziadne naporcovane maso z ovecky, tak sa ospravedlnil a siel dozadu, kde nejaku cerstvo zosnulu mal a rovno ho z nej vysekal. Priznam sa, ze pripravu vecere zo spomenutej ovecky som na starosti mal ja a skromne poznamenavam, ze som v zivote nic lepsie nespravil, vratane statnic :)
Tu su fotecky nasho domecku, zahrady a psa. Nejak netusim co este dodat :)
No a na zaver trochu textu a hudby. Nasa znama Coleen nas pozvala na koncert. Zoznamili sme sa s nou tak, ze sme sli okolo jej domu, kde chova lamy, s ktorymi sme sa socializovali. Je to taka babicka dobrosrdecna. Koncert bol v miestnom kulturaku. Samozrejme nie sme v Medzilaborciach, ale v pravom, nefalsovanom kolonizatorskom vidlakove, takze kulturak bol asi 5 km od dedinky, uprostred zvrasnenych kopcekov ako na prebale mineralky. A bola to mala drevena budova s kapacitou cca 40 ludi, kde ani dve miesta na sedenie neboli reprezentovane rovnakym kusom nabytku.
Performermi boli Mark Laurent a (asi jeho manzelka) Brenda Liddiard. Brenda hrala prevazne na mandolinu, nevedela spievat, mala divny predkus a neustale zbrblala take tie sola a la greci a bouzuki. Pravdepodobne tym uspesne sabotuje Markovu karieru, ktory je excelentny gitarista, solidny skladatel a podla mna spickovy spevak. Vyzera trochu ako 2 metrovy George W. Bush, ale je to velmi slusny clovek :) Natalka si s nim dopisuje na facebooku, takze asi o nom poreferuje viac, ja viacmenej len potichu ziarlim. Fotky nemame, tak poslem link na video na youtube... Ma ich tam viac, tady je Markův profil.
Ale jeho najlepsia pesnicka video nema, tak vas odkazem nepriamo:
Vola sa Nothing Else, je to cislo 19, takze klik na oranzovy gombik a kochajte sa (můžete si i koupit album, či jednotlivé píšničky)
Já, abych náhodou neměla poslední slovo, dodávám, že výlet ve Waipawe jsme pojali jako školu v přírodě s předmětem volby povolání pro našeho hafíka. Vyzkoušel si horozelzce záchranáře, profesionálního sprintera, sociálního pracovníka a modelku. Doma si pak jestě s krajíčkem chleba a Míšou vyzkoušel komedianta a zatím je to jasný vítěz. Pár neumě zvěčněných kytiček a bobulek máte pro představu, jakže na Zealandě vypadá 'leden' Speciálně pro tatínka přikládáme fotku cyklistického obchodu ve vesničce Waipawa, ve které jinak není ani pošta. To aby bylo jasno, že protinožci nemají pokřivené žebříčky hodnot :-)
Na koncert jsme jeli s Coleeninou ještě starší kamarádkou Carol. Je zajímavé, že jsme žádného místního důchodce ještě neslyšeli nadávat nebo si stěžovat :-) když drbou, tak většinou o sobě :D Mark a Brenda jsou manželé. Pravda, že tu mandolínu, loutnu a zpěv jsem na koncertě taky moc nepreferovala. Ale nikdy jsem neslyšela, že by někdo s takovou lehkostí transformoval tklivé synkopické blues na Krásná je Neapol. Na studiovkách zní docela sehraně a i jí to zpívá. Alespoň vztah, jak pracovní tak osobní, by jim mohl leckdo závidět a je vidět, že to dělají rádi.
Doplněk pro dámy, u řezníka jsme pořídili kilo 
sekaného hovězího na guláš a chilli con carne, půl kila telecích jater a dva luxusní jehněčí steaky za 254 kč :-) Abych se náhodou nezapoměla pochválit (i když na Míšovo grilované jehňátko se zeleninkou na másle, to nemá) příkládám fotku nového člena rodiny, je to pejsek z ponožky a jmenuje se Socky (čti soký, s náma dvěma nemá jméno nic společného :-)) Jako kamárádku jsem mu ušila ponožkovou kočičku Sunny, kterou dostala Tash. Ale sokýsek je lepčí! :-)
Ještě mne tak napadá, je to už nějaký týden, co se k nám přistěhoval spolubydlící. Jmenuje se Jimmi a je neviditelný. Nejeden večer jsme
ztrávili úvahami, proč má v lednici psí ždárlo, ačkoli nemá psa. A proč je ho tam stále méně a méně ... Nakonec se ukázalo, že Jimmi je pastýř a má v práci pomocníka. To 
považuji za velmi pupé zaměstnání. Sice nás to uklidnilo, ale konzerva, chci říct důvěra, už zůstala nahlodaná. Na víkendy odjíždí domů do Palmerstonu, tak ho v podstatě vidíme jen nedopatřením. V týdnu odjíždí
do práce před sedmou ranní a vrací se kolem osmé. Dveře do pokoje nechává stále dokořán, tak mu tam pes chodí přes den spát. Minulý týden byl u nás opět instalatér. Po tom, co venku dvakrát praskla trubka na střeše a v zemi před garáží nám vyvěraly horké prameny, nemá Becky v prvním patře tlak, tak mu přes den chodí do koupelny. Místa v lednici mnoho neokupuje a krabici ve špajzu má pořád prázdnou, tak mu tam začala chodit kočka čůrat. Nepotvrzená domněnka tvrdí, že má kočka hrůzu z Gerojovo hlavy. Z té, co je věčně narvaná v jejích dvířkách a šmíruje, jesli mu v kuchyni někdo nedělá snídani :-)
S Becky jsme se schodly na tom, že je to nejlepší typ nájemníka (snad nás to němělo urazit :-) hlavně když se dělá párty. Becky slavila před pár týdny narozeniny. Dostala od nás Hřebejkův film Musíme si pomáhat. Udělali jsme menší čajový/vínkový dýchánek kam přišla i kamarádka Kristen a její muž Pete. Oba jsou moc fajn a je s nimi sranda :) Miškovi bylo trošku špatně, tak se k nám připojil až večer na pizzu - to už mu bylo lépe :)) Na oslavu jsem upekla plný pekáč klasickej českej nefalšovanejch buchet. Makové (v kiwijštině opiové, ty měly dovolené jen dospělí) Tvarohové - rozměj cottage sýr s cukrem a rozinkami, a jablečné se skořicí. Měly velký úspěch, hlavně tvarohové, rozdala jsem recepty a sklidila ovace. Za posledních 6 týdnů jsme s Míšou snědli 4 kila máku. Beck ho kupuje v malém obchůdku s biopotravinami, protože mák tu existuje jen v malých pytlíčcích jako koření. Prodávají tam různá semínka a mouky přímo z pytlů a beden, tak si člověk může nabrat kolik chce. Poprvé, když nám tam kupovala drobný půlkilový pytlíček (tse) hleděli na ní v obchodě jak na karneval v Rio de Janeiru. Za týden přišla znovu, na což rozhodně nebyli připraveni. Museli vytřepat veškerý svůj sklad maku. Od té doby ho mají na skladě pravidelně.
Vzhledem k tomu, že alkohol je dost drahý, rozhodli jsme se koupit okonomické třílitrové balení vínka v plastovém pytlíku s malou veselou pípou. Vypadá to jako pytlík na transfuzi. Ale chtěli jsme si udělat dobré papů a dát si k tomu víno. Rozhodli jsme se připravit si na zimní večer horký punč. Kromě toho, že jsme ho nikdy nedělali, neměl plán chybu. Připravili jsme silný černý čaj, místo rumu rumové ároma, místo burbonu nic, pomeranče, jablíčko, skořice, hřebíček, rozinky, nastrouhat citronovou kůru... No samé dobré věci. Naštěstí tu neznaj pohádku o pejskovi a kočičce. Toho večera se náhodou objevila i Kirsten. Samozřejmě jsme jí nabídli hrnek teplého - a to jsme možná nedomysleli - punče. (3 litry vína s půl kilem ovoce plus nemalá dávka čaje... To bysme ani my nevypili sami.) Očička jí zazářila radostí a zračil se v nich přízrak mládí "Punč? No ovšem, že si dám! Miluji nefalšovaný, tradiční punč, jaký vždy dělala moje maminka! Dokázala bych ho pít pořád!" Tak to nám úsměvy zatuhly, protože náš zavařovací hrnec cukru a kyselého vyplašku ze sudu byl vše, jen ne naplněn maminčiným tradičním nefalšovaným punčem. Nikdo si ale nestěžoval. Nakonec si dala i Becky a když jsme ho dělali podruhé, už jsme nemuseli ani nabízet, aby záhadně mizel. Naši bláznivý sousedi mívají párkrát za týden v garáži diskotéku. Vzhledem k tomu, že tu není zákon o nočním klidu a garáž má jediné okno směrem k nám, zajišťují nám rozonančí masáže do ranního . Pokud nás vídáte přes den on-line, je to tím, že žijeme v noci a přes den spíme. Někdy na večer hlídám Natashu. Alespoň mám nějakou zábavu (výroba plyšáků z fusekle) a trošku si vyděláme.
O vízách se dnes zmiňovat nebudeme. Blog je určen přátelům a rodině, kterým přejeme vše nejlepší. Naším přáním je rozsévat veselí a radostnou kratochvíli, proto si ponecháme pikantní slova pro úředního šimla. Jakmile budeme mít nějaké zásadní zprávy (dobré / špatné) ani nás nenapadne, nechat si je pro sebe. Takže se ani nemusíte nezatěžovat otázkami typu:"Tak, co je nového?"
Na největší novinu bych málem zapoměla. Kachňásek má novou kamarádku Třešničku. Kačičku, ve které je polštářek naplněný třešňovými peckami. Máme jí místo termoforu. V návodu psali dávát polštářek do trouby na 180°, ale my používáme topení, je to rychlejší a hlavně hned vedle postele :-) Je s námi moc šťastná a zahřívá každý večer.
Zdraví, Kachňásci.
